Avatar uživatele
dudu

Síla intimní bariéry - máte s tímto vjemem zkušenost?

Každý z nás má tzv. osobní nebo-li intimní zónu, čili bublinu. Její narušení nabuzuje nepříjemné pocity. Máte s tímto vjemem zkušenost? Pustíte si k tělu každého, jen svoje nejbližší nebo je Vám průnik do tohoto prostoru nepříjemný za všech okolností?

Uzamčená otázka

ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce

Zajímavá 4Pro koho je otázka zajímavá? annas, Luss, anonym, martina1 před 4471 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
annas

Setkala jsem se s lidmi, kteří mě docela rušili, když jsem stála v jejich blízkosti. Cítila jsem se někdy až nepříjemně. Každý má tu bublinu či auru kolem sebe a záleží na okolnostech, zda druhého do ní vpustí.
Když potkám svou známou a dáme se do řeči, stále couvám, ustupuji, protože se na mě téměř nalepí. To opravdu nesnáším.
Zatím jsem se vždy průniku do své aury "ubránila", takže nevím.
Doplňuji:
Souhlasím s názory Martiny. Jsem asi podobný typ. Rovněž si při prvním setkání s každým netykám. S někým si ráda povídám, s jiným těžko hledám nit hovoru.

Upravil/a: annas

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
anonym

Byvala jsem jako mlada kamaradska,nechtela jsem videt chyby druhych vuci mne,tak me to musel naucit sled casu(zivot).A naucil,protoze jak pozoruji lidi,tak vic mam ba miluji vice zvirata.Jsem pro respekt a svou energii si nenecham odvadet.A pro slusnost mam slabinu.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
ten který je

Ano vše co zde popisujete je bublina.Existuje však také jakási bublina či osobní plot a to je např. v přeplněném autobuse nebo metru,zkrátka v MHD kde se lidé na sebe mačkají.S tím se ovšem nedá nic dělat a mozek to tak přijímá.Negativní reakce přichází ovšem když si vedle vaší blízkosti někdo stoupne a má přitom v okolí volný prostor.To se zpravidla dostaví nepříjemný pocit protože bublina byla porušena.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
martina1

Záleží na tom o koho jde a v jaké je to situaci.V práci jsme se museli naučit,nepouštět si lidi k tělu a hlavně si nebrat k srdci osudy lidí.Je to velice těžké a vždy se to nepodaří.Když mě někdo například plácne přes zadek,tak se někdy usměju a jindy se ohradím,protože dotyčný je vlezlý i v jiných situacích.Nemám ráda,když si lidé hned chtějí tykat a myslí si,že po prvním setkání jsme kamaradi na celý život.Asi si nechávám dost lidí od těla,někteří manželovi kamarádi o mě říkají,že jsem odměřená,asi natomněco je....

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Luss

to je zajimava otazka. Kdyz nad tim tak premyslim, v postoji k lidem si zadnou "intimni zonu" neuvedomuji, ale pritom ji urcite kazdy mame. Zrejme vse posuzuji nejak prirozene podle sympatii a antipatii. Jsem hodne extrovertni clovek, nemam problem navazat kontakt. ALE: nez nekoho napr.prohlasim za kamarada, tak me to trva vetsinou mnohem dele, nez jemu prohlasit za kamaradku mne. Tim nemyslim, ze bych byla tak senzacni, ze by me kazdy hned mel za kamosku, ale ze hrozne dlouho hodnotim, sleduju jak se kdo chova v jake situaci, pak si udelam nazor, ktery se vetsinou (ne vzdy) uz vice nezmeni. Fyzicky kontakt (pusa na privitanou, dotek, objeti kolem ramen) jsou mi od povrchnich znamych, lidi v praci atd dost neprijemne a fyzickou intimni zonu si hlidam hodne

0 Nominace Nahlásit

Diskuze k otázce

U otázky nebylo diskutováno.

Nový příspěvek