S jakou skutečností jste se už smířili, respektive ji přijali?

Když mi řeknou, že nemám jít do práce v pracovní den, protože chybí materiál, nedostanu 80 % mzdy kvůli prostoji, ale dostanu nic.

Takových skutečností je každý den celá řada, s kterými se musíme smířit a přijmout je.

Zase budu o jeden den starší 😊😊😊.

Smíření – = přijetí skutečnosti. Tedy toho, , co se skutečně stalo , třeba i nespravedlivého. . Spravedlnost mívá zpoždění, ale věřím, že bumerang se vrací.

V případě ztráty někoho je to velmi těžké.. Nelze změnit to, co se stalo, lze to však přijmout a prožít zármutek v pozitivním, a třeba tvořivém smyslu. Vzpomínat v dobrém,

.Smíření však doopravdy znamená, že je třeba přijat skutečnost , že ke ztrátě došlo, často to nezáleželo to na nás.

Uvědomit si, že „to se nemělo stát, proč se tak stalo“ jsou zbytečná slova, ale říct si „stalo se to“ = smíření se skutečností.

Jenže někdy je smíření snadnější, jindy je bolestivější.

Je třeba se smířit s tím, že člověk je smrtelný, že je jen hostem na zemi, že jeho pouť skončí. Nikdo neví, kdy to bude, …Vše má svůj konec .

Že léto je definitivně pryč a podzim brzy taky bude. Že padá listí a nic to nezastaví.

Že ubohost občanů bývalého východního bloku nezná hranic a že Havel měl s „čecháčky“ pravdu.

Že naše děti učíme tomu, čemu je učíme a nikoho (!!!) to netrápí. ); ); );

Že je člověk obrovský, mnohem „širší“ než by měl, vypadá nepřirozeně a místo aby na sobě ustavičně makal, raději z toho udělá přirozenost a věnuje se méně podstatným zálibám, např. penězům.

Že o Kájínkovi, Krejčířovi, Janouškovi, Rathovi zase jednou uslyším a nic s tím v ČRdeli nenadělám, informacím budu jen tiše čelit.

Přijala jsem přirozený jev.
Stárnutí, „senior“ je za dveřnmi a starobní důchod je tu :D :D :D