rychlé žití

Tak klasika, tohle už jsem rozluštil, čím to je. Není nic jiného než davová manipulace nás obyčejných lidí těmi, co řídí svět. Zkrátka vycucat obyčejné lidi jako citróny, tím že jim vnutí přesně tyto tebou popsané potřeby a jejich hnaním za těmito „hodnotami“. Je dobré najít si svoje místo, kde budeš spokojený a bude ti zbývat energie na to, si ten život trochu užít.

Nejde dávat všechny lidi do jednoho pytle. Záleží jaké hodnoty má který člověk, co uznává a proč to dělá. Někdo tyto věci potřebue a zaslouží si je, jiný to chce, protože se chce srovnávat s okolím. A to jim závidíte, nebo je litujete? Na jednu stranu jsou prezetvovány celebrity,a jiní. Žasneme, kde všude byli a co jsi koupili herci, zpěváci, sportovci, podnikaté a co vlastní, na druhé straně jsou lidé, kteří si mnoho z těchto věcí ani nemohou dovolit. Je rozdíl, pokud je někdo pro práci zapálen, práce ho baví a něco hodnotného vytváří a nepočítá ztrávený čas, jiný musí být v práci, protože mu to nařídil zaměstnavatel a on nechce přijít o práci.
Navíc se lidé posuzují podle toho, kde byli na dovolené, jaké mají auto atd. Že je někde rozkvetlá louka, na kterou se dá ulehnout a dívat se na mraky jak plují, to nikdo nevidí. Není pravda že by museli spěchat a pracovat pořád.
Takže se tomu divíte, nebo to berete jako samozřejmost. Také jste zvonil klíči po Sametové revoluci, nebo jste byl ještě na houbách?

Možná by spíše byla na místě otázka, proč si dnešní mladý člověk, který sotva vypadl ze školních škamen, myslí, že buď bude mít minimálně 30 tisíc čistého měsíčně, nebo že mu to nestojí ani za tu námahu, aby vstal z postele (slyšela jsem to na vlastní uši asi od 19 letého výrostka). Pokud začínají takhle mladí lidé s honbou za mamonem, tak si opravdu zkracují své mládí. Pokud jim to stojí za to, že potom mohou na různých akcích dávat najevo, jak jsou „in“, tak proč jim v tom bránit?
Frajeřina jako vlastnost některých nedospělých jedinců tu byla vždy. Tak proč se divit tomu, že se zhoršujícími se mezidskými vztahy takové jednání začíná být mladé generaci vlastní. Nikdo nechce být pozadu, všichni chtějí být „na úrovní“, a tou úrovní se jedná pouze o úroveň hmotnou, čili materiální. Oblast duchovní silně pokulhává za honbou za dobrým bydlem. Je přece logické, že každý se chce mít lépe. Na skromnost v dnešní společnosti není místo.

Jde o projevy vnitrodruhového boje. Boj o samice – silnější sameček (ten se silnějším fárem) si odvádí plodnější samičku (tu, která je víc sexy). Strach z ostatních – čím větší mám zuby (více peněz, majetku), tím méně se musím bát jiných (zaplatím si nebezpečnější žoldnéře – právníky). Pokud zuby cením už preventivně (drahé oblečení, šperky, hodinky, reprezentativní nemovitosti, vlivné funkce a spojenci), tím méně pak musím na žoldnéře vynaložit. Nikdo si na mně netroufne, když vidí, že si je dovolit můžu.

V silně individualistických populacích nabývá vnitrodruhová konkurence tragických rozměrů. Shon, napětí, politikaření, pohyb na hraně zákona nebo za ní. Rvačka o pracovní příležitosti (přijmové příležitosti), defraudace. Následky? Strach nepropadnout se dolů. Tam vás ušlapou. Snadné přecenění vlastních sil, zdraví. Zanedbaná výchova potomstva. Průšvihy typu dovážení odpadu nebo otravy methanolem. Kulturní úpadek (snaha upozornit na sebe, prorazit, šokovat). Sociální napětí, nepokoje, převraty.

Krátkozraké upřednostnění individuálního zabezpečení před kolektivní bezpečností (slušným, ohleduplným prostředím). Mrhání prostředky na vnitrodruhový boj (VIP prostory ve vysočanské aréně, ochranky, armády) místo toho, aby se použily smysluplně (sociální smír, zdravotnictví, vzdělání, výzkum).

Povýšení vnitrodruhového boje na hlavní smysl bytí.

(Pozn., aby nedošlo k omylu – bolševicko-stalinistická diktatura bývá někdy označována za kolektivistický systém. Ale vnitrodruhový boj tam probíhal na stejném principu. Jen v podmínkách jedné hierarchie a povinné ideologie a represí sloužících k uchování této hierarchie.)

Možná spadám do cílové skupiny, o které píšeš a důvody proto, proč jsem se vydal v životě touto cestou jsou alespoň v mém případě mnohem prozaičtější.

Je to naprosto jednoduché, chci být lepší než ostatní a peníze jsou jediná měřitelná veličina (než začneš pomýšlet na hodnoty typu zdraví, štěstí, … vrať se ke slovu měřitelná) úspěchu – tzn. chci-li být úspěšný, lepší než ostatní abych sám se sebou byl spokojený tak jich musím mít co nejvíc. Nějaké materiální hodnoty co to sebou nese jsou už vlastně jenom bonus. Pokud to vidíš jinak, je to naprosto v pořádku – co člověk to názor.