Nevíte, jak vyřešit problematické dědictví po svém otčímovi? Víc v popisu.

Nemyslím, že by notářka uváděla někoho v omyl. Vůbec se neodvažuji říct, že by vůbec mohla lhát. Ale můžeš její rozhodnutí napadnout a dát to k soudu.

Bohužel, notářka má pravdu. Dědic ze zákona neni a nemovitost v takovém případě připadne státu. Jediná možnost je nemovitost od státu odkoupit

Mám něco podobného. Otec zemřel, žil v domě s matkou a mým starším bratrem. Všichni tam měli trvalé bydliště. Bylo dědické konání, vše přešlo na matku. Pak šla matka do Domova pro seniory a v domě zůstal bratr, který se o dům nepostaral a naopak způsobil jeho téměř zničení včetně okolí, což musel řešit soud a městské úřady. Já jsem byl vyzván, abych se stal opatrovníkem matky, která tímto prodala dům. Spolupracujeme na tom s advokátem a když jsem mu říkal, že bych měl bratrovi nějaké peníze dát, protože si musel na rychlo hledat jiné ubytování, tak že prý bratr, i když tam měl trvalé bydliště, nemá na to právní nárok. Možná nějaké řešení ve tvém případě existuje, ale pokud otčín nezanechal v závěti o tobě zmínku, tak nevím, obrať se na právníka.

Obávám se, že na dědictví po otčímovi nemáte nárok, protože
jste s ním nežil ve společné domácnosti (žil jste v zahraničí).

Jiná situace by byla v případě adopce.

Poznámka:
Trvalý pobyt je jenom evidenční údaj, případně může adresa trvalého pobytu sloužit jako doručovací adresa. To však nezakládá žádný nárok na nemovitost, v níž je trvalý pobyt přihlášen. (Viz zákon o evidenci obyvatelstva.)
_______

Doplňuji (k odpovědím uživatelů Kelt a Nyjono):

Ve Vašich příkladech jde o případy potomků, kdy je situace jiná
než v případě tazatele, který není synem, nebyl adoptován (pak
by byl brán jako syn) a ani nežil se zesnulým ve společné domácnosti.

Upravil/a: ivzez

Souhlasím s Keltem. Právník by mohl vědět víc.
My jsme také řešili dědictví po mém otci. Jeho druhá manželka mi v telefonu řekla, že nic nezbylo :--)