Proč zní slovo „čarodějNICE“ mnohem více zle, než slovo „čarodějKA“?

To je asi tím, co o nich máme zažité.
Čarodějnice – ježibaba – stará, hrbatá, s kočkou na rameni, bradavicí na nose ve tvaru skoby, zanedbaná, zlá.
Naproti tomu čarodějka – to je spíš taková tajemná bytost. Může být i hezká – většinou i sexy, vyzývavá dračice. Umí zacházet s magií, dovede si lidi podmanit a očarovat.
Bohužel, jak už to bývá, čarodějkami samy sebe nejraději označují právě ty staré čarodějnice…:-)

Všimnite si dĺžku slova – jeho zvuk a melódiu – otvorenie a tvar úst pri vyslovení slova.
Pri ´čarodejka´ sa otvárate, kdežto pri ´čarodejnice´ klesáte pod váhou slova.

To som vám zamotala hlavu?
Preto som oboje, zlá v hlbinách temnoty sídliaca čarodejnice i kvetom ovitá pomoc darujúca čarodejka

Čarodějka tajemná, co Tě okouzlí…čarodějka, co úsměv vykouzlí…

Čarodějnice, co vládne zlou mocí…čarodějnice co toulá se nocí…

A teď to zkus pozaměňovat – to nejde. Jedna představuje kouzlo spíš v tom dobrém smyslu, druhá kouzelnou moc, co z ní jde starch. Proto jsou na to právě dva výrazy.
Doplňuji:
Já v tom cítím i citové zabarvení: obdobně jako babka – babice…apod. – viz diskuse.

Upravil/a: manon

Jako malá jsem strašně žrala komiksy čarodějky w.i.t.c.h. a také jsme si na ně s kamarádkou hrály :)
A také mi pár známých říká čarodějko… Ovšem z jiného důvodu, za který si můžu sama, hehe…