První papežem, který změnil své jméno, byl Jan II (533 – 535). Své jméno Marcurius považoval za pohanské ( tak se jmenoval pohanský bůh), a proto nebylo vhodné pro papežský úrad. Z obdobných důvodů si měnili jméno i ostatní papežové. i později. Teprve od 11 .století se změna jména stala běžným zvykem. Sergiues IV. (původně Petrus z Albana) , je údajně nositelem jména prvního papeže, apoštola sv. Petra. Od této doby byla tradice porušena jen 3×, kdy papežové používali své křestní jména

Dnes změnou jména naznačuje papež, ke kterému ze svých předchůdců a k jejich odkazu se hlásí a jakým směrem bude vést církev. .

Podle Centrum.cz
Doplňuji:

V římsko-katolické církvi má změna jména dlouhou historii a silné tradice. Ale není to povinné, ale z úcty k sv. Petrovi.

Je to stará tadice, i když žádný zákon nebo pravidlo nevyžadují, aby si papež zvolil nové jméno.

Výběr papežského jména není vyžadován katolickým rituálem, ale je to už tradice od roku 1009.

anglický zdroj Katolicismus víry + další anglické zdroje, které potvrzují to, co jsem napsala.

Upravil/a: annas

Ze stejných důvodů jako to dělají celebrity.

Mění si jméno, protože tak to určuje církevní právo. Více informací je v odpovědi k otázce:

KONKLÁVE:Když se kardinálové shodnou na jméně normálního člověka-katolíka, může se stát papežem ?
Od: antík AktualityOdpo­vědí: 3

Doplňuji:
Doufala jsem, že odkaz bude stačit a nebude problém, aby si tazatel správnou odpověď našel. Kolegové sem opět napsali informace, které s církevní zákonem poněkud nekorespondují. Takže znova stejný text zákona o volbě papeže:

Papež je volen sborem kardinálů (svaté kolegium). Za kardinála může být ustanoven ten, kdo je alespoň knězem. Pravidlem je však obvykle přijetí biskupského svěcení. Kardinálové jsou poradním orgánem papeže, poradní činnost vykonávají v tzv. řádné konzistoři (svolání všech kardinálů dlících v Římě) nebo v mimořádné konzistoři (kardinálové z celého světa). Nejpřednějším právem a povinností sboru kardinálů je volba papeže. V době uvolnění úřadu papeže nikdo jeho funkce nevykonává. Konkláve – zasedání volebního sboru kardinálů musí být zahájeno v době mezi 15. a 20. dnem po uvolnění úřadu. Kardinály – voliči jsou všichni kardinálové z celého světa, kteří ke dni zahájení konkláve nedosáhli 80. roku věku. Během konkláve, které zasedá v Sixtinské kapli, nesmí kardinálové o volbě hovořit ani doporučovat nějakého kandidáta. Volí se tajně pomocí hlasovacích lístků. Kandidát musí obdržet dvě třetiny + jeden hlas přítomných voličů. Volitelný je každý, kdo je biskupem (nebo se může stát biskupem). Papežem se stává okamžikem vyslovení souhlasu s volbou. Na znamení nové osobnosti si nový papež volí nové jméno, které musí být odlišné od jeho křestního.

Pro případné další nepochopení upřesňuji, že změna jména naznačuje, že nositel papežského úřadu je „novou osobností“ v čele celé římskokatolické církve. Nový papež si může zvolit jméno některého ze svých předchůdců, čímž (jak uvádí Annas) veřejně projeví, k jakému směru církevní politiky se jeho působení ve funkci bude přiklánět. Není to však podmínkou. Řada papežů nesla stejná jména, odlišovali se pouze řadovou číslovkou.

Upravil/a: anonym