Proč se říká, že Velký třesk nebyl výbuch?

Termín „velký třesk“ se v užším smyslu používá pro označení časového bodu, kdy začalo pozorované rozpínaní vesmíru. Vybuchnout může jen hmotný předmět. Na počátku byla Sigularita – bez rozměru, bez hmoty a bez času. Vzpíná se to ubohému lidskému rozumu. Stále je to ale jen teorie, která nebyla dosud prokázána.

Vybouchnout může jen „něco“.

Třeba proto, že výbuch je typický pro výbušniny, což jsou látky, které obsahují uhlík, dusík, síru a reagují s kyslíkem za vývinu tepla a rychle hoří, k čemu je potřeba kyslík. A v době velkého třesku nebyly ani atomy, ani sloučeniny, nebyl prostor, ve kterém by se mohl šířit výbuch. Prostor teprve vznikal. A není to koneckonců jedno. Je to stejné, jak by ses zeptal, zda prababička tvojí babičky nosila modrou nebo zelenou sukni.

Třesk nebo výbuch, obojí jsou v případě použití pro charakterizování počátku rozpínání vesmíru jen podobenství, která slouží pouze k tomu, abychom si vytvořili alespoň nějakou představu o tomto procesu. Ono se vlastně jedná o rozpínání prostoru. Vzájemné vzdalování objektů (galaxií) v něm je toho důsledkem. Názory na to se v budoucnosti mohou ještě změnit podle toho, jak se bude dál vyvíjet fyzika. Ve hře je ještě temná hmota a temná energie a s těmi si už vůbec nikdo zatím neví rady. Naproti tomu rozptylování střepin granátu při jeho výbuchu není způsobeno rozpínáním prostoru mezi nimi, čímž se tento děj podstatně liší od výše popsaného. Proto termín třesk je v případě vesmíru podle mého názoru vhodnější, než výbuch.