Proč se říká:Nebuť zvědavej budeš brzy starej?

Toto úsloví se říká docela často. Domnívám se, že původ zvědavosti nesouvisí přímo s moudrostí stáří, ale s nedočkavostí. To znamená, že ten, kdo je na něco zvědavý, nechce počkat, až to něco samo přijde, až se to dozví. Touží po tom, aby se dověděl něco dřív, rychleji, než nastane ten správný čas.. Tím, chce vlastně „přeskočit“ přirozený běh času.. To znamená, že rychleji stárne, když zná víc, než je potřebné pro jeho věk. Děti to dělají asi nejčastěji …

Další možnost výkladu. Slova se zpravdila říkajíí jen do určitého věku (spíš dětem nebo mladým lidem). Aby děti na cokoli nepospíchaly a nepopoháněly čas. Také se dá v tomhle případě říct „všeho do času“, „všechno má svůj čas“.
Doplňuji:
Moje chyba. Omylem jsem klikla …Nemohu změnit.

Upravil/a: annas

No já si to vysvětlu ju takhle. Člověk sbírá znalosti postupně během života. Je jasné, že desetiletý kluk toho ví podstatně méně než osmdesátiletý kmet, který toho už hodně prožil a zažil.
A ten, kdo je zvědavý – moc se dozví.
Takže je to taková narážka, že ten, kdo toho hodně ví, bude i starý.

Jestli ono to nebude souviset s takovým přežilým názorem, že : stáří je moudré.
Když se člověk ptá, tak se většinou i něco doví. Kdo se ptá hodně a často, ten se toho dozví víc. Tím rychleji vstřebává poznatky a zkušenosti a psychicky rychleji také vyzrává, čili „stárne“.
Je to můj názor, protože už bych podle RL měla mezi ty moudré patřit, a tak nějak mi to dává smysl. (Ale ono to není pokaždé pravda, rošťačiny jsou má druhá přirozenost a ještě dnes mne rozesměje, když si vzpomenu na kolegyni z radnice, která mne a spolupracovnici v kanceláři chodila napomínat s vážnou tváří a prsteníčkem namířeným k nebi: „Děvčata, nezapomeňte, že pracujete na radnici!“ Jednou to udělala i v okamžiku, kdy starosta hledal něco ve skříni za dveřmi a ten se málem nezkácel smíchy k zemi. No, ale je možné, že i v tom je kousek moudrosti – umět se zasmát a mít proč to udělat.)

annas je tentokrát nejblíže, protože prapůvod je před mnoha generacemi téměř výhradně pro ukvapené otázky dětí, kdy se toto rčení ustálilo jako reakce na předčasně „dopělé“ otázky (nejen sexu apod.).
Volná interpretace by se dala uvést ve smyslu, „stejně bys to nepochopil, anebo nevěřil. Počkej si až to sám zažiješ a pochopíš, pak se ti rázem plno souvislostí bude zdát jasná“.
Trochu souvisí s poznatkem, že zkušenost se nedá předávat, každý se musí spálit sám.
P.S. Tvá verze se ale neříká vůbec, nám už odmalička říkali „Nebuď…!“