Proč se někteří věřící modlí k různým svatým, když pomoc přichází nejspíše od Boha?

Ano, modlitbou ke svatým žádáme tyto, aby za nás orodovali u Boha (přimluvili se, prosili).
Často se tyto prosby objevují v litaniích. Jmenujeme a přidáváme jména svatých + některá další jména svatých, především titulárního světce kostela nebo místního patrona. Např.:
Svatá Maria, Matko Boží, oroduj za nás.
Svatý Michaeli, oroduj za nás.
Svatý Jene Křtiteli, oroduj za nás.
Svatý Josefe, oroduj za nás.
Svatý Petře a Pavle, orodujte za nás.
Svatý Ondřeji, oroduj za nás.
Svatý Jene, oroduj za nás.
Svatá Maří Magdaléno, oroduj za nás.
Svatý Štěpáne, oroduj za nás…
🙂

Lidé se obracejí k Bohu-Otci, jeho synovi Ježíši a prostřednictvím Ducha Svatého se „doví“, zda byla jejich modlitba vyslyšena.

Jenže ve společenství Ježíš e byli apoštolé, stejně uznávali Boha někteří jedinci, kteří pro svou víru obětovali život. Často šlo o mučednickou­ smrt..

Stali se patrony, tj. ochránci, různých povolání., vybudovaly se jim kostely, , kaple, at Dotyční byli prohlášení za svaté,. protože často vykonali zázraky, zjevovali se. léčili atd.

Proto tito svatí patří do společenství těch, kdo mají blízko ke Kristu. Pomáhají lidem v určitých oblastech.

Tudíž se k nim jako ke svatým mnozí křesťané obracejí s prosbou o pomoc a přímluvu.

Zvláštní místo mezi nimi patří Ježíšově matce. Modlitba k. sv. Antonínovi pomůže najít ztracenou věc. Sv. Václav , ochránce české země, stejně jako Anežka Česká. Sv. Jan z Nepomuku – ochránce zpovědního tajemství – drží nad námi svoji ruku atd. .

Upravil/a: annas

Veriaci sa modlia k svätým, pretože v nich veria.

Jaké má Maria nebo svatí kompetence není přesně známo. Nejspíš nějaké ano, andělé taky mohou přímo zasáhnout. Ale jde hlavně o tu přímluvu.
Tedy jistě se lze modlit jen přímo k Bohu, ale je to nepřirozené. Láska znamená také jednotu, společenství, tým. Jako na zemi máme různé přátele, tak v nebi také jedinci nekomunikují pouze s Bohem, ale i mezi sebou. A věřím může být i docela legrace. A podobně napříč země – nebe. Jestli člověk ví, že někdo to má u Boha dobré, je přirozené ho poprosit o přímluvu. Čteme, že Abrahám se modlil za Sodomu a Bůh mu slevoval. Nakonec by stačilo pouze málo spravedlivých, aby město nebylo zničeno. Tedy Abrahámova přímluva měla u Boha váhu a věřící se spoléhají na přímluvu podobných lidí.

Když potřebujeme něco na od státu, zajdeme za příslušným úředníkem, který nám to zařídí. Tady my víme, kdo co může zařídit, nebo udělat. Nebudeme chodit za prodavačem kol, aby nás ostříhal. Ale máme svého oblíbeného svatého, kterému věříme a přes něj přeneseme prosbu na Boha, který je všemocný a nám vyhoví a nás vyslyší.

Zřejmě těm věřícím někdo nevysvětlil, jak to mají dělat správně.
Bible k tomu dává úplně jasný pokyn:

„Ve všem dávejte své prosebné žádosti na vědomí Bohu modlitbou a úpěnlivou prosbou spolu s díkůvzdáním.“ (FILIPANŮM 4:6)

Nikde není ani zmínka o tom, že bychom se měli modlit k někomu jinému 🙂
Když Ježíš učil své následovníky vzorovou modlitbu, která je známá jako „Otčenáš“, už z prvních slov je jasné, ke komu se modlit 😉