Proč postupem času vnímáme dobyvatele jako hrdiny ?

Napoleon, Caesar, Alex Velej a Attila, oni zajímaví a schopní jsou. Jen protože je člověk špatný, nemusí mu být přisuzovány vlastnosti jako neschopný, hloupý, nezajímavý atd. Lidé z těchto dobyvatelů hrdiny nedělá, ale zajímá se o ně, takže se z nich hrdinové, tedy spíš antihrdinové stanou sami.
Doplňuji:
My jsme se třeba o Napoleonovi učili, že to byl, cituji „Zajímavý charakter dějin francouzského národa, velký dobyvatel a vyhoštěnec“. Ještě si dovolím poznamenat, že Napoleon, Jůlek, Alex ani ten čtvrtý se osobně žádného mučení nedopouštěli, dokonce Napoleon zakázal vyslýchání mučící metodou.

Upravil/a: tencosepta

Že by lidská naivita? Touha po dobrodružném vyprávění a šou? Každé takové tažení způsobí spoustu utrpení, zapíše se do paměti a dlouho se o něm vypráví. Vyprávění se předává z generace na generaci a každý vypravěč chce, aby jeho podání bylo zajímavé. Proto si leccos přidá, děj vyšperkuje, vybaví původního nafoukance a hrdlořeza udivujícími či dokonce nadlidskými vlastnostmi, dodá mu nějaký oduševnělý profil a vůbec z něho udělá pohádkového prince. A posluchač nebo čumil na historicko-dobrodružný film raději tají dech nad riskantními bojovými výkony, neohrožeností ctižádostivého válečníka, než aby si lámal hlavu nad nějakými humánními či mravními otázkami neřkuli nad utrpením komparsu. A neohrožený fešák uhrančivého pohledu v leské zbroji a rytířských či pistolnických zásad pak láme srdce svatbychtivých mladic a kdejaký kluk chce být taky takový hrdina. Á – generál Laudon jede skrz vesnici…

A tak se z antického nezřízeného královského synka toužícího být pánem světa stává hrdina středověkých alexandreid, z římského politika a okupanta Galie hlavní postava hollywoodských trháků, ze středověkého žoldnéře úderná pěst božích bojovníků a ze zamindrákovaného prcka genius strategie.

A Hitler a Stalin? Uvidíme za nějakých sto dvěstě let. Až bezprostřednost jimi způsobených krveprolití a svinstev už vyčichne – tak jako v případě Alexandra, Čingischána nebo Valdštejna. Až je nějaký spisovatel nebo režisér vytáhne z dávné historie a umělecky je zpracuje po svém. Zatím je brzo. Lidi, kteří je zažili, jsou stále mezi námi. I když – Hitler se už dostal do komedie (Zítra vstanu a opařím se čajem) – možná je to „slibný“ počinek.

Nic nechápeš. Ve válce je více stran – vždy. A pro někoho to nakonec dopadne dobře – nějaká strana (i když nedojde k vítězství) na tom vydělá. Tudíž i Hilter je hrdina – pro ty, kteří na tom „vydělali“ – kupříkladu neonacisté, fašisté… Tudíž i ty když si třeba vezmeš bombu a odděláš co nejvíce lidí – jakýchkoliv, někomu tím nahraješ do karet – pro něj budeš ikonou/hrdinou… Stejně tak v opačném případě – když pomůžeš. Vtip je v tom, že stejně tak jako pro některé budeš hrdinou, pro jiné budeš zlem, které se budou snažit zničit… Proto ani není možné aplikovat anarchii. Na vládu každý plive, poněvadž vláda stejně tak rozdělí lidi na spoustu táborů… Pro některé je vláda hrdina, pro ostatní terč. Tudíž každý člověk na planetě je hrdina! Jde jen o to, kolik lidí tím naštveš (kolik si z tebe udělá terč), jak dlouho si svou pozici udržíš atd. V reálu tedy nikdo není hrdina – je to jen fraška…
Doplňuji:
Nemám v úmyslu se opakovat. Jestli ti to nedocvakalo, tak tito „hrdinové“ někoho svými činy zachránili, či se postaraly o nápravu atp. Protože v předešlé válce udělala tato zvěrstva protistrana atd. My pozabíjíme vaše lidi, vy naše, my vaše a pořád dokola. Po čase se zjistí, kdo byl ten „správnější“, schopnější, spravedlivější,… A žádná naučná kniha nedělá z těchto lidí hrdiny – to jsi si vymyslel. Jsou to jen velké ikony/… Ale nikde se nepíše Caesar = hrdina.

Upravil/a: anonym