Proč pořád musím myslet na příbuzného?

Sama si odpovídáš – prostě si vyber něco jiného, na co budeš myslet. Myšlenky na tátu nech být, nedávej jim váhu, nepotlačuj je, nevěnuj jim pozornost, ještě je zesiluješ. Když přijdou, zkus je brát jako s nadledem, třeba jako strom, kolem kterého projedeš – „ano, je tu. Nic víc.“

Myslíš na to, na co chceš myslet, na co jsi zaměřena právě v této chvíli. Jistě tě k němu váše citový vztah, ale nepodléhej tomu. Mohu vidět nádherné auto a mohu na ně myslet, že bych ho chtěl, nebo mohu myslet na něco jiného.
Určitě máš fotku táty, tak mysli na něj, vždy, když se na tu fotku podíváš, nebo při jiné příležitosti, a když chceš myslet na něco jiného, tak si to představuj, třeba si podívej na nějaký film, co tě baví a uchvátí, nebo si poslechni píseň, zazpívej si,
jdi za kamarádkou a snaž se myslet na něco jiného.