Avatar uživatele
hanayka

Proč ,,písmeno" dž nemá svůj vlastní znak v abecedě?

,,Písmeno" dž nemá u nás v abecedě svůj znak a zajímalo by mě proč.Proč neexistuje znak který by vyjadřoval dž jako písmeno součást abecedy. (např. : džem, džus, džíny, . . . )

Uzamčená otázka

ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce

Zajímavá 5Pro koho je otázka zajímavá? annas, johana 56, briketka10, marci1, pája139 před 2500 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
annas

Jaký znak? Písmen v abecedě je dost. I pro psaní dvojhlásky užíváme dvě písmena z abecedy - ou, ae, eu..Dž - jde o souhláskové seskupení, dá se přece napsat spojením d + ž.

Mnohá slova se píší podle výslovnosti. Púvodní pravopis i v češtině byl "jam, juice",. Džíny se už psaly zřejmě takto, v omezené míře jeans.
Doplňuji:
Ad arygnoc nemáte pravdu.

Čeština má původní českou dvoujhlásku ou, v cizích a přejatých slovech jsou dvojhlásky: au - auto, eu - pneumonie, mňau atd.

Ch = spřežka a zapisuje se pomocí grafémů (písmen) c + h, v přejatých slovech = grafémy x, q, w.

Případné další připomínky v diskuzi.

Upravil/a: annas

2 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?briketka10, vagra Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
Lorrien

Asi proto, že uvedená slova jsou převzatá a jejich česká psaná podoba vyjadřuje jejich výslovnost.
Původně se v nich píše "j", jež už v abecedě máme. Nemohou tam být dvě, každé s jinou výslovností. Dvě tam být nemohou a nové písmeno si do latinky jen tak nepřimyslíte.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
marci1

Tomu se říká afrikáta. Proč pro ni není v abecedě písmeno? Protože to není potřeba. To, jestli člověk vysloví "dž" nebo "d-ž", nijak nemění význam, nemá to rozlišovací funkci; a kromě toho se tato hláska v našem jazyce příliš často nepoužívá. Je pravda, že v češtině máme jiné afrikáty, které zastupuje v psané podobě jeden znak - "c" (ts) a "č" (tš), nicméně frekvence jejich používání je vyšší a vznikly v rámci historického vývoje jazyka.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Jádrohlod

No ,tak to já budu chtít "kš" . Například pro slovo kšandy. Má představa je X s háčkem.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
arygnoc

skupina hlások dž v českom jazyku nie je dvojhláska (ako napr. ou, ktoré je považované za jeden znak).
v slovenskom jazyku je dž dvojhláska a je súčasťou abecedy, teda je považovaná ako jeden znak (ako napr ch).
Doplňuji:
iba by som opravil annas:

český jazyk pozná jedinú dvojhlásku - a tou je ou (ale nie som si istý, či nie je klasifikovaná ako hláska, foném), nie je zaradená v abacede.
znak ch, i keď sa skladá z dvoch litier, je považovaný za hlásku, je zaradený v abecede.

slovenský jazyk pozná viac dvojhlások: ia, ie, iu, (nie sú zaradené v abecede), niekedy sa ku nim radí i ô.
písmená ch, dz a dž sú považované za hlásky (sú zaradené v abecede).

Upravil/a: arygnoc

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
pája139

Tuto otázku si kladu už hodně hodně hlouho :D
a líbí se mi nápad Jádrohlod

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Xantyp

to je stejné jako písmeno fň

0 Nominace Nahlásit

Diskuze k otázce
Avatar uživatele
briketka10

pak ještě na WIKI
http://cs.wikipedia.org/…

před 2500 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
briketka10

já našla Afrikátu jen ve slovenštině..

http://slovnik.azet.sk/…

před 2500 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
annas

Marci11, co odkaz?

před 2500 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
annas

Překvapuje mě, že znáte odborné jazykové výrazy bez odkazu.
Jako by odpovídaly dvě marci1, jedna vkládá odkazy, druhá nikoliv. Je to nějak divné.

před 2495 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
annas

Ještě jsem zapomněla uvést u citoslovcí - mňau. V češtině au předcházelo ou. Např. súd - saud - soud, rukú - rukau - rukou. K této změně došlo ve 14. - 17. století.

před 2499 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
annas

Ještě k mňau - odvozené od staročeského maukati i mňaukati (mnoho nářečních forem) - dnes mňoukat - základ ( starší dvojhláska) zůstal v onomatopickém citoslovci.

před 2499 dny Odpovědět Nahlásit
Nový příspěvek
Zajímavé otázky v kategorii Kultura a společnost