Proč nezaregistruju předmět, na který se přímo dívám?

To je zcela normální efekt fungování mozgu.

To, že někdo něco vidí a ty ne, to není ani tak zraková záležitost, jako spíše záležitost psychická. Nechodíš v jeho botách a on ve tvých. Taky můžu uvést, že pokud jsi houbař, a chodíš pravidelně na houby, tak jsi trochu vytrénovaný, už dokážeš poznat podle okolí, kde by mohly být hřiby. Takže nepřehlížíš celý prostor, ale jen ten aktivní. (Knihu čteš taky podle toho, kde jsou písmena). Když já umývám někdy nádobí, tak mi to manželka vrací, že jsem to neviděl. No někdy to není vidět, druhý den je špína lépe vidět, večer se špatně umývá nádobí a taky se stane, že mne odrovná tón její řeči a moc se mi to nechce dělat.
Pokud nechodíš pravidelně nakupovat určité zboží, tak ho taky nevidíš. Já bych řekl, že to, co děláš rád, děláš s menší námahou, takže oči se ti hned natáčejí příslušným směrem, tělo reaguje. Když jsem byl zamilovaný, tak jsem s ní šel i nakupovat a vybíral jí věci.
A zjistil jsem, že i když na tebe někdo obrátí pohled, nemusí tě zachytit a uvědomit si, že se na tebe dívá. A totéž mohou být tyto dvě zmíněné situace. A to jsem se nezmiňoval, zda se obraz přenáší na žlutou skvrnu v oku a zda je vše bezvadné.

To je úplně normální. Soustředíš se na to, že něco hledáš, máš zafixované „hledání“, ale hledaný předmět jakoby „přehlédneš“. Až ho nebudeš hledat, tak ho uvidíš a řekneš si: Jé, já jsem to hledal a nenašel! Znám to také. 🙂

Heisenbergův princip neurčitosti: Když najdeš nějakou věc, hned se ti ztratí jiná. A chceš-li něco najít, hledej něco jiného. Neplatí to ale určitě vždycky.
Podobný efekt co popisuješ, já prožívám s nápisy. Když mně napíšeš něco hanlivého na dveře velkým písmem, nevšimnu si toho. Ale bude-li to nápis mrňavý, určitě ho nepřehlédnu. Možná mám vytrénovaný zrak ze čtení příbalových letáčků od léků a smluv od pojišťoven…

Ono hodně záleží na tom, kde se daný předmět nebo osoba přesně nacházejí, protože jen určit směr nestačí, pokud je v zorném poli daleko více předmětů nebo osob.

Také záleží na tom, v jaké hloubce se díváme. Pokud nám někdo určí směr kam se máme dívat a předmět bude například dál než se díváme, můžeme jej lehce přehlédnout, protože nemáme zaostřeno na vyšší vzdálenost. Totéž platí o opačně, pokud se díváme hodně do dálky, můžeme lehce přehlédnout něco, co je blízko.

Také dost záleží na tom, jak detailní popis dostaneš o tom na co se máš dívat nebo najít.

Řekl bych, že je značný rozdíl hledat houby v lese než hledat jednoho člověka v davu lidí. Houby se hlavně nehledají na velkou vzdálenost. Přesně jak jste uvedl kolem těch 10 metrů.

Hledání hub máš zjevně natrénováno a mozek pro ten účel funguje efektivněji protože se umí chytit i specifických konstrastních šmouh či vzorů v periferním vidění. Naopak při hledání něčeho s čím nejsi obeznámen dá mnohem více práce s ohledem na fakt, že pořádně nevíš co hledáš a tak musíš hledat výhradně v úzce zaostřené výšeči výhledu na kterou se soustředíš – to pochopitelně zabere mnohem víc času.

Jo, taky. Předmět nerozeznán.
Příčiny asi nejsou vždy stejné, stálo by za to nad tím vždycky popřemýšlet. U hub bývá člověk v pohodě a soustředěný lovec. U hledání věcí někdy nervozní, pospíchá, myslí na kdeco. Ale příčin bude víc, nevím.