Proč lidé, když se zklamou ve vztahu, začnou druhé pohlaví „nemít rádi“ ☹

Odpoveď byla označena jako užitečná

Určitě to neplatí obecně a dokonce bych netvrdila ani, že to paltí o většině. Spíše se to týká určitého procenta citlivějších lidí, kteří hůře snášejí jakýkoliv neúspěch nebo sklamání ať už ve vztazích nebo i v jiných oblastech, a snadno se vzdávají. takovým lidem asi pak stačí jeden, dva neůspěšné vztahy, uzavřou se do sebe a zanevřou na všechny.

nie je to pravda.

ŽENY začnú mať nerady (je tam skutočne ypsilon ;) ) mužov.

pre mužov to až tak neplatí, tí sa proste otrepú a idú ďalej – okrem pár pubertiakov, ale aj tých to prejde po prvej náhodnej náruživej noci. [pripúšťam existenciu výnimok]

muži proste toľko neriešia vzťahy (duševné), ako ženy, sú iní.

Proč zrovna „druhé pohlaví“?? 😉
___
Nemyslím, že by tento dotaz byl založen na skutečnosti – resp. kolikáté zklamaní by to mělo způsobit? 😉
Podle mých zkušeností si téměř každý člověk po rozchodu s partnerem/kou hledá dřívě či později partnera/ku nového/ou, tedy na „druhé pohlaví“ jako celek nezanevře.
___
Ale může se stát, že začne mít nerad některou z vlastností bývalého partnera/ky.
Já třeba nesnáším bezcílnou a ´ bezbřehou´ žvanivost – a to u chlapů i bab, přestože jinak jsem bezvýhradně heterosexuálně zaměřen.

Každfý vztah, i ten nevydařený, člověka obohacuje. Zkušeností a poznání není nikdy dost. Život nás „něco“ učí do posledního dechu. Tak proč něco vzdávat? Proč zahořknout a nenávidět opačné pohlaví? Poučit se a neopakovat stejné chyby, to by mělo být i pro průměrně inteligentního tvora samozřejmé, ale vzdát to? Tak to o moc velké moudrosti nemluví. Jenom jednoduší lidé mají jednoduchý život. Každý z nás se rodí z bolesti a každá bolest nás o pořádný kus posouvá na naší cestě poznání. Pokud nemáme rádi lidi (a pominu zda jde o opačné nebo stejné pohlaví), tak především máme něco chybně nastaveno sami v sobě. Člověk je tvor společenský a samota mu nedělá dobře. Dříve nebo později by mělo zklamání z každého vztahu odeznít a měla by se otevřít nová cesta k plnohodnotnému životu.

a pak jsou tady lidé, kteří to nikdy nevzdávají ..takovým lidem pak asi nestačí jedno, dvě neúspěšné manželství a s vervou se hrnou do dalšího, jako by se nechumelilo- s velkou pompou, hrdostí, úsměvem na rtu a bez jakéhokoli ohledu na nikoho, včetně potomky. Nikdy se do sebe neuzavřou, jdou jen dopředu a tvoří „dnešní svět“