Proč když se někdo zeptá na metodu hubnutí, každý odpoví „mě se nelíběj vychrtlý modelky“?

Tak za A) Nemusí se hubnout jen do konfekční velikosti 34, ale taky třeba jen do 40. Hubne se pro zdraví, a ne proto, abychom se zalíbily chlapovi. My víme, že nás milujete, proto, že skvěle vaříme a jsme sexuální bohyně. Modelky být nechceme, nejsme vypatlaný.
Za B) Když se zeptám jestli jsou ovesný vločky vhodný při hubnutí a někdo mi odpoví, „radši si běž zaběhat“… No, já bych mu nafackovala. Když se ptám na potravinu, tak to přeci neznamená, že nechodím bruslit, běhat, posilovat nebo cvičit zumbu! Zhubnout je cvičení A dieta!

Takže otázka – proč se lidem při narážce na hubnutí hned vybaví anorektické modelky, které „není za co chytit“, posedlé zvracející a mučící se ženy a tlustý velryby, které jsou líné běhat??
V těchto myšlenkách máme žít?