Věta himmlhergot nevzývá boha, ale zlobí se ně něho, tedy je to zaklení, zaklení, které zřejmě vzniklo tehdy, když se někomu něco nepodařilo a dotyčný se naštval, že mu Bůh nepomohl. .

Himmel = z němčiny = nebe, Herr Gott – rovněž z němčiny = Pán Bůh, užito jako zvolání Pane Bože! V češtině voláme 5. pádem.
–
Himlhergot – Nebesa, pane bože; na nebi, na nebesích, pane bože !

Neodpovídá to českému slovosledu, takže slovesed se upravil a vzniklo české Pane bože na nebi!

Záležel na tom,. jak to kdo chápal.
–
Jenže výraz himl ztratil svůj původní význam a v PSJC je uvedené:

„himl citosl. vulg. při klení. Jářku, mlčet, nebo, himl, dám ti na zobák. Křička. Já už toho mám, himl, dost! “

Vznikl výraz nelibosti.
Podobně další zaklení – v jedné pohádce – himl laudón! Nebesa, laudón

Upravil/a: annas

Nebudem sa zaoberať jazykovedou, ale obyčajným človekom. Všimnite si že väčšina nadávok je krátka. Preto aj „himl hergot“ môže byť chápaná aj:
„Zostaň tam, kde si na Nebesiach, nepchaj sa medzi nás na Zem!“
a teraz si predstavte že v zlosti budete smoliť zo seba takúto dlhú vetu. Veď, kým to dokončíte, aj hnev vás prejde…

Upravil/a: led

Stačí se zamyslet nad tím, jak (s jakým úmyslem), kdy
a v jakých souvislostech člověk to které rčení, výraz apod používá.
(Nestačí si jenom doslovně něco přeložit.)