Každý neumí být nad věcí, když vídi nespravedlnost. Tu Kryl viděl, takže raději odešel, i když opustil svou matku…

Z jeho písní vyplývá, že uměl psát a zpívat nejen o minulosti, ale měl i vizi budoucnosti. Jeho básně byly symbolické.

Když koncertoval v Německu, požádal o azyl, pak ho bylo slyšet z rozhlasu Svobodná Evropa. Ale nepožádal ani o občanství, stál se cítil Čechem.

Když se vrátil zpět, byl tvrdým kritikem polistopadového vývoje , vzpomínám si, že nesouhlasil s rozdělením Československa.
--

Jaroslav Hutka byl stíhaný STB za své názory, provokace, proto se rozhodl pro emigraci . Když se po r. 1989 vrátil, stal se také kritikem vývoje společnosti.

Oba se stali symbolem listopadu 1989, jejich vystoupení na Letné,, Ale Karel Kryl brzy zemřel, měl další problémy, ale už neviděl, třeba různé koalice, které obecně kritizoval. ,.

Jaroslav Hutka je stále rebelem, ale myslím si, že někdy by měl volit jinou formu, že jeho způsob „boje“ za spravedlnost, demokracii po r. 1989 je někdy až bulvární. Jinak si ho pamatuji z folkového festivalu v Náměště na Hané. Tehdy měly jeho písně úspěch, měly co říct, dnes už jich tolik neznám, al jako by jim chyběl „náboj.“. Tak nějak.

Dá se říct, že oba měli pravdu, ale jako vždy záleží na způsobu jejího podání.

Upravil/a: annas

Já jsem s Karlem Krylem souhlasila a souhlasím
i s Jaroslavem Hutkou (jen bych volila jinou formu než Hutka).
Oba dva podle mne viděli a vidí dál, než většina z nás.

Já hlavně myslím, že se to po tom plyšáku pohnulo směrem, jaký ti, co zvonili, vůbec nečekali a kdyby věděli, že to, co tu zbylo, si rozeberou místní zločinci a na druhé straně chamtiví západní buržousti, euforie by byla ta tam.