Proč existuje „zákon schválnosti?“

Proč existuje zákon schválnosti? Co ho zapříčiní?

Zákon schválnosti funguje proto, že lidi neumí pracovat se svým podvědomím. Jak dlouho už Murfy říká, že pozitivní myšlení je základem všeho dobrého…? Hooodně dlouho…
A jak to funguje? Jednoduše..
Jde máma s holčičkou v bílých šatičkách kolem hnusné černé louže na návštěvu a máma si pomyslí: Hlavně ať ta holka nešlápne do té louže! Co slyší podvědomí, které nevnímá „ne“? Hlavně ať ta holka šlápne do té louže… A ještě jí to řekne, takže i ta holčička si reje do podvědomí tutéž negativní myšlenku. A co se stane? Holce se zvrtne noha, nebo zakopne nebo cokoli… a je v louži. A matka zvolá: No to je přesně to, co jsem nechtěla. To je snad zákon schválnosti !!
Už víte? Měla si pěkně pozitivně myslet a holčičce říct: „Tu louži hezky bez problémů obejdeme.“ a bylo by vystaráno…

Ono nestačí jen si myslet pozitivní věci, ale věřit tomu. Když něčemu nevěříš, tak tu pozitivní myšlenku zrušíš.. Proto říkám, že s tím lidi neumějí zacházet. Ono to je jednoduché, ale víra v dobro mezi lidma není.. Možná taky už předem počítají s tím, že je do té louže někdo strčí. To je taky v podvědomí.

Více zde: http://www.laska-vztahy-duse.cz/news/jak-funguje-podvedomi/

Protože, jak se říká – když už se něco se…e, tak se to se.....e.

Aby život nebyl jednotvárný.

Protože to je dodatek Murphyho zákona. 🙂

Zákon schválnosti funguje jako náhoda. Je to neznalost zákonitostí vedlejších souvislostí.
Náhoda, je takové seřazení nepodstatných okolností, které vytváří podstatný fakt.
Věci, které se dosud zdály nedůležité, vytvoří překvapující řetězec, na jehož konci je něco, co jsme nečekali, a nebo doufáme, že se to nestane, ale neuděláme nic pro to, aby se to nestalo. Ale část těch zdánlivě nedůležitých věcí vždy známe předem, můžeme je zanedbávat, odstraňovat, připravovat, měnit a tím ony schválnosti, přivolávat nebo oddalovat. Vždy totiž platí, jak seješ, tak jednou sklidíš. Například: Třebaže jsi poctivý člověk a lístky na mhd si kupuješ odjakživa každé ráno, ale zítra si ho kvůli tomu, že nebudeš moci ráno najít druhou ponožku, budeš dobíhat na autobus, lístek nestihneš koupit a příjde jako naschvál revizor. Protože se nashromáždily vedlejší souvislosti s tvým způsobem ranní přípravy do práce. Mnohdy člověk tuší, nebo si představí, nebo ho napadne, co se může jako naschvál přihodit, ale nic pro to neudělá, jen doufá, že se to nestane. a ejhle, jednou se to stane a potom nadáváte na Murphyho. A pokud zákon schválnosti člověka překvapí, a stane se bez toho, aby nás napadlo někdy, že se to může stát, tak prostě ne každý člověk uvažuje do předu nad vším a analyzuje vše co dělá, jak to dělá, co vše to může přinést. Tento příklad výše naznačuje, nebo napovídá, že oblečení na ráno je lepší si chystat večer než jdeme spát. Toto se může stát jen tomu, kdo má díky všem souvislostem, které se mu každé ráno odehrávají na to zaděláno. Prostě tomu, kdo si o to koleduje. Vím, nejsme schopni vždy úplně vše předvídat, co se může stát, proto musíme připustit, že díky tomu se občas stane něco nepříjemně překvapivého, s čím jsme nepočítali, něco absurdního a připadá nám to v tu chvíli jako zákon schválnosti.