Proč dnes tolik lidí mění práci častěji než dříve?

Neni to pocit, je to realita. Je to z těch důvodů, že se podstatně změnil trh práce, změny proběhly i v celé společnosti a současná realita si to sama vyžaduje.

Protože mohou 🙂 Mně naopak příjde, že skoro všichni kolem mě jsou ve stejném zaměstnání 10+ let. Takže asi dost záleží na povolání.

Důvodů je asi několik.
Je vyžadována flexibikita (osobní a pracovní život, dobu m si mohou přizpůsobit potřebám). Na trhu práce jsou některé profese zajímavější, lukrativnější Čím více toho umí (zaučí se, dovzdělají), tím více mají možností. Tam, kde je dostatečná konkurence, v nabídce práce, odcházejí, za vyšší mzdou, nebo vhodnou pracovní dobou. Další má 2 rozdílné pracovní úvazky – třeba zkrácené.
Jindy je to nutnost, protože, z různých důvodů o práci přijdou a musí hledat novou (i dojíždět).
Někdy už nechtějí nést zodpovědnost, stres, ve vedoucích funkcích a odejdou na klidnější práci. Jistě se najde řada dalších důvodů.

DŘÍVE
Vše se plánovalo, tedy i počet pracovních sil, ve všech oborech. Nehrotilo, že by v některé odborné profesi, chyběly pracovní síly. Téměř se nestalo, že by někdo po škole, učilišti, nenašel pracovní uplatnění (počítalo se s ním). Každý měl nejen právo na práci, ale i povinnost. 😉
Střídání zaměstnání (zaměstnavatel dával razítka do OP), bylo nežádoucí. Na takového člověka se často nahlíželo, jako na nespolehlivého fluktuanta.
Vzdělávání při príci, bylo sice podporováno, ale se souhlasem zaměstnavatele (osobní a kádrové oddělení). Bylo preferováno, hlavně v zájmu zaměstnavatele.
Uvedu příkjlad:
Byla jsem na zdrávce, v oboru zubní laborant (nyní technik), Po několika letech, jsem zjistila, že by mnne více zajímala a bavila, jiná práce, ve zdravotnictví. Zkoušela jsem to tehdy i mimo (sš ekonomická) – tady jsem v Poliklinice vůbec neuspěla. Měla jsem zájem o přestup na rehabilitační, nebo zdravotní sestru (hlavní motivací, byl i začínající zdravotní problém s pevním okem, v zubní laboratoři je třeba mít zrak, jako ostříž).
Neuspěla jsem, nedovolili. Potřebovali námezdní sílu v laboratoři. Bylo nás jen 15 a stomatolog. i s detašovanými pracovišti 25.
Změnit jsem vše mohla až po MD a po revoluci (1996).
A to už mi v LPZ šlapali na paty, kdy se vrátím (po 3 letech). Chtěla jsem zůstat „doma“ do 4 let věku dítěte, Neuspěla jsem. Dala jsem tedy výpověď a nastoupila do jiného zaměstnání, Časově vyhovujícího, část v ordinaci, část v laboratoři (bez opracovávání kovů, čistější a snazší).

Protože můžou a někdy i musejí.