Přichází se stářím vyšší podrážděnost, nevraživost a nakonec i nenávist k těm, co mají ještě celý život před sebou?

Se stářím přichází bezvýhradně pouze stáří. To jaký člověk bude ve stáří je jen na něm a okolnostech. Není žádné pravidlo, že se stářím přichází podrážděnost nebo sentiment, demence, horší paměť atd. atd.
Stáří je jen stáří, tak jako mladí je mladím.
Je to věk a pro daného člověka je typické jen to, že stárne, přibývají léta.
Nenávist ani nevraživost není otázkou věku jako spíš vyspělosti a charakteru osoby.
Ani si nemyslím, že by k tomu staří byli snad více nachýlní (k nenávisti a podrážděnosti spíš mají sklony puberťáci kvůli hormonům, ale ani zde to není pravidlem. Stále platí, že je věk je věk a ten neurčuje charakter nebo emoce).

Upravil/a: NoFear

Nesetkávám se s tím. Naopak někteří pokrokoví mladí by raději staré vůbec neviděli. V rámci Cancel Culture by je jedním klikem jako na sociálních sítích vymazali. Manýry přenášené ze sociálních sítí do života jsou nebezpečné.

To ne, ale je velmi těžké CELÝ ŽIVOT sledovat, jak si bezohlední a NENAŽRANÍ stále jen berou a berou na úkor druhých a zůstat ohleduplný. škoda, že ještě nebylo vynalezeno, co by je zastavilo. );

Až na malé výjimky (morouse od přírody), je to úplně naopak.

Kde bereš tu jistotu, že je mladým co závidět? Dobře už dávno bylo.

Já jsem třeba mladý, a také nenávidím sám sebe, protože mám ještě celý život před sebou. Už bych chtěl být starý, s doutníkem v ruce, vyprávět vnoučatům jak jsme házeli kamení po uprchlících během 78. uprchlické krize v 50. letech 21. století.