Pokud si člověk vzpomene na stresující události cca 10 let staré, co to má za význam?

Člověk nezapomíná, i když třeba odpustí někomu, kdo mu způsobil zlo.

Myslím si, že je třeba si vzpomínklu s vybavit, dokonce představit,. ale najít i v negativním zážitku něco pozitivního . Mohlo to dopadnout hůř, sttalo se,. nemůžeme změnit atd. Tak se bolest zmírní …

Vložila jsem otázku
„Je lepší ztratit všechny své vzpomínky, či už nikdy nemít žádné nové? Otravují vzpomínky přítomnost a ničí budoucnost?“

https://www.od­povedi.cz/otaz­ky/je-lepsi-ztratit-vsechny-sve-vzpominky-ci-uz-nikdy-nemit-zadne-nove-otravuji-vzpominky-pritomnost-a-nici-budoucnost

Přečtěte si názory. Vzpomínky jsou vzpomínky, . byť jsou negativní. Je pravda,. že pokud se se špatnou vzpomínkou nevyrovnáme, těžko se jde dál. Prostřednictvím minulosti poznáme přítomnost a směřujeme do budoucnosti …

Kdysi byly vzpomínkou na školní léta památníky, dnes už ne. Když je procházíme,. připomeneme si, různé události … Je v tom i trochu nostalgie…

Minulost se nedá z paměti úplně vymazat,. stále žije, i když není tak živá …

Upravil/a: annas

Význam to má takový, že si člověk vzpomene. Má zřejmě málo současných starostí a práce.

Možná se v současné fázi života necítí tak zcela spokojený a šťastný. Měl by se více zaměřit na přítomnost, jak si ji užít, jak se cítit v pohodě a nemyslet na špatné věci z minulosti. Minulost už byla, je zbytečné zabývat se minulostí. Nezmění ji a netřeba uplynulých událostí litovat. Je to pryč.
Bude-li se zabývat více přítomností a užívat každého okamžiku života, ušetří mnoho času stráveného přemýšlením, přemítáním nad tím, co bylo, nebo obavami z toho, co možná bude.
Minulost je fuč, žijeme teď a budoucnost je nejistá! 🙂

Jak funguje lidský mozek, to se snaží zjistit lidé už od počátku. Proč se mi někdy vybaví určitá vzpomínka na nějakou situaci, je záhadou. A přitom zde není často ani logická souvislost, nebo nějaký jiný styčný bod. Někdy třeba po několika dnech si znovu přehrávám, co mi někdo řekl, nějakou píseň, melodii , ale až po několika dnech, kdy jsem to slyšel. Ta časová prodleva nic neznamená. Můžeme vzpomínat na své dětství , takže se můžeme vrátit desítky let nebo tisíce kilometrů ve své mysli. Tak to děláme vědomě. Ale podvedomě to neovlivníme, možná, nějaké napojení na kolektivní pole a pod. ( to už jsou specifické výrazy)

Když na chyby minulosti a jejich negativní důsledky snadno zapomínáte … jste odsouzeni k tomu je opakovat stále znovu a znovu. To by mohl být snad jediný smysluplný důvod, snaha mít chybu na paměti a neopakovat ji.

Upravil/a: anonym

Asi nemáš dostatek jiné činnosti, která by „zaměstnala“ tvoje myšlení.