Pokud mám hodně peněz, můžu mít tři státní občanství?

Pepa25

Ty uvozovky dávám kvůli tomu ,že žádná země to nenazývá natvrdo prodávání občanství (nebo pasů), ale obykle mluví o „zvýhodnění v případě významných investic“ apod. (fakticky je to kupování)

Disraeli

Spíš je to něco jako „čestné občanství“ za zásluhy o tu zemi, za rozvoj, za podporování (lidí, obcí, vzdělání a různých institucí, kultury, přírody, infrastruktury,..)… ten člověk to nedostává přímo za to, že by si to kupoval, ale za to, že nějak v něčem pomáhá tomu státu, místní komunitě apod. Nemusí to být jen finanční iniciativa (může se zapojovat do nějakého dobrodiní, nefinančně poskytovat pomoc, nabízet zdarma své služby/výpomoc, organizovat tam něco prospěšného, podílet se na něčem užitečném, spolupracovat, darovat něco nefinančního,..). Peníze jsou v tomto samozřejmě usnadnitelem, protože jako nástroj a prostředek mohou pomoci v mnohém a to ve velké míře.

Není to samozřejmě vyloženě čestné občanství, jedná se o normální občanství. Jen říkám, že ten princip (důvod) nabytí je podobný a že tomu člověku při žádosti o občanství tyto jeho (benefiční, investiční, humanitní, charitativní, ekologické) aktivity mohou pomoci. Po žádosti o občanství a samotné žádosti o prominutí některých podmínek, přihlédnou úřady (případně i vlivné osobnosti) k této angažaovanosti a umožní mu nabýt občanství i bez těch složitých podmínek, které by jinak nesplnil. (nejedná se ale o žádné vážné podmínky, které by byly nezbytné). Zkrátka vyjímka.
Kupování zní totiž spíš jako úplatek nebo čistě obchod (občanství za peníze), ale ten člověk to nedostane za to, že by si to koupil nebo někoho podplatil, ale za to, že je tomu státu užitečný a že mu v něčem pomáhá… v čemž peníze můžou (a nemusí) hrát roli.

Pepa25

Disraeli: nevím, jesti nejste moc velký idealista – viz https://passpor­ts.io/ V některých zemích je to skutečně jen „donation“ – prostě poslání peněz do příslušného fondu …

Disraeli

Možná v některých to tak může chodit (mohou to mít takto „otevřené“, dávat občanství napřímo za investice nebo můžou některé být – a jakože jsou – vyloženě i zkorumpované), ale beru obecný princip, že pravidla a podmínky pro nabytí občanství nejsou tak pevné a lpějící na zbytečnostech a každém „detailu“. Tzn. pokud nesplňuje někdo nějaké podmínky, dají se legálně (i morálně, správně) obejít a řekl bych, že to platí pro věšinu zemí, včetně těch moderních, vyspělých…
Samozřejmě že finance jsou taky důležité. A snad každý stát (obzvlášť ty chudé) uvítá kapitál navíc, tzn. bohatí lidé mají výhodu, protože s sebou zároveň přínášejí svůj majetek. A některé státy by byly vyloženě hloupé, kdyby takového člověka odmítli.

Je to totiž docela jednoduché. Ty těžko splnitelné podmínky tam jsou, aby se ukázalo/prokázalo, že ten člověk za jedno rozumí té zemi, jejím lidem a právu, zná její kulturu, pravidla apod., a za druhé, že je ekonomicky a jinak činný, tedy jako alespoň průměrný občan, který produktivně žije v tamní společnosti. Že tam bydlí, platí daně, pracuje,.. Že byl a je té zemi trochu přínosný a zapojuje se do jejího chodu, že tam pár let bydlí a pracuje a že i po nabytí občanství tam bude nadále pracovat atd. (a nebude nebezpečný ani to nebude nějaký „parazit“ a podobně). Takže dá rozum, že člověk který tam třeba nebydlel ani nepracoval 10, 20 let, ale tu zemi zná, má velký zájem tam žít, být jejím občanem a zároveň za poslední třeba rok podporoval a financoval řadu projektů, zapojoval se do různých dobročinností a podporoval různé prospěšné věcí, tak takový člověk má pádný argument, aby měl slušný nárok na občanství a byly by mu prominuty některé ty složité a dlouhodobé podmínky, které nemá splněny (ani by je v dohledné době neměl splněné). A občanství pravděpodobně dostane. Takový člověk může během krátké chvíle být tomu státu a jeho společnosti prospěšnější, než průměrný rodilec za celý jeho život. A pokud je to navíc nadšenec do té země, zná její kulturu, zvyky atd., tak taky klidně může do toho národa zapdat víc, než někteří ti rodilci a může být větším příslušníkem toho národa, než někteří, co se tam narodili. Jsou i státy, která mají nejen velmi těžké podmínky, ale i téměř nemožné – protože neradi cizincům udělají občanství a nejsou tomu vstřícné – ale i zde platí výše uvedené (že horlivý přispívatel a nadšenec do té země dostane občanství nepřímo za své zásluhy/prospěš­nost). DÁ se udělat vyjímka. Stačí jen chtít.

Čili, kdo té zemi účelně a dobrovolně prospívá – a to ve velkém (finančně i jinak), má (velký) zájem stát se jejím občanem, tak velmi pravděpodobně dostane občanství navzdory některým nesplňujícím podmínkám. Úřady a zdejší lidi nemají důvod mu to upírat. Každá země k tomu může mít jiný přístup, někteří to mají přísnější, ale i takové složitjěší podmínky jsou spíš takový „kompas“, který má toho člověka prověřit (začlenit, zapojit ho,…) a existují pro to vyjímky.