Avatar uživatele
hapiky

Pokud existuje konečný cíl zla a dobra, jaký je to cíl?

Mohl by být za jediný cíl považován neustály boj dobra a zla?

Zajímavá 1Pro koho je otázka zajímavá? marci1 před 1712 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
Kepler

Pojem dobra a zla nemůže mít nějaký cíl, protože je to kritérium, která si nastavují lidé podle toho, co je pro ně prospěšné a co nikoliv. Je to tedy kritérium relativní. Co pro jednoho představuje dobro, je pro jiného zlem. Tedy boj dobra se zlem je never ending story a nikdy neskončí. Takže vlastně máš pravdu.

Upravil/a: Kepler

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
Frontinus

Otázka implicitně předpokládá existenci objektivního dobra a zla. Nic takového podle mě neexistuje, měřítkem dobra a zla je pouze kulturně podmíněná interpretace resp. ohodnocení konkrétního činu člověkem nebo jinou bytostí schopnou morálního soudu.

Předpokládejme ale, že objektivní dobro a zlo existují. To by mělo dalekosáhlé důsledky, zejména by z toho plynula existence nějaké formy boha nebo bohů jako dejme tomu arbitrů dobra a zla. A dále by tedy záleželo na tom, jak by se tito bohové dívali na náš svět:

  • Jen diváci: Konečný cíl neexistuje, protože rozhodčí jen přihlížejí a interpretují. Případně v souladu např. s učením abrahamovských náboženství udílejí posmrtné spropitné.
  • Dobří bozi: Konečný cíl je maximální dobro. Dobrý bůh by totiž nepřipustil úbytek dobra, dobrem je i minimalizace zla, tedy celkové dobro by mělo přibývat na úkor celkového zla.
  • Zlí bozi: Konečný cíl je maximální zlo. Komplementárně předešlému.
  • Dobří i zlí bozi: Konečný cíl závisí na tom, která frakce je silnější. Pak viz předešlé body. Pokud by byly frakce vyrovnané, zápas dobra a zla by byl setrvalý, ale nebyl by to cíl, jen důsledek „božského patu“.
  • Bavící se bozi: Bozi se prostě baví zápasem dobra a zla. Pak je cílem zápas.

Mimochodem, hlubší analýzou pojmů dobro a zlo si možná uvědomíš, jak problematické je hovořit o objektivním dobru a zlu, zejména když v tom chceš mít všemocného, vševědoucího a dobrého boha. Toho si byli vědomi už dávní teologové a filozofové, takže křesťanství má problém. Tedy mělo by, vybruslili z něj už dávno. Inspirací byla kniha Jób (Starý zákon, vřele doporučuji), která umožnila najít „třetí cestu“, podle které je Bůh (tedy Hospodin) sice nekonečně dobrý, ale lidská mysl je tak nedokonalá, že nedokáže pochopit božský záměr v celé jeho šíři a do všech důsledků.

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
marci1

Dobro jednou určitě zvítězí, ovšem jedině tehdy, když dokáže totéž co zlo. 🙂
A tak tu asi i nadále zůstane jako cíl nikdy nedobojovaný odvěký boj dobra se zlem, ukončený jen v pohádkách.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Edison

Nebo by cílem mohla být anihilace reality. 😁

Upřesnění: Cílem jakéhokoli souboje je VYHRÁT. Ovšem vzhledem k povaze dobra a zla je taková anihilace reality nevyhnutelná. Otázkou je, co se stane: Zhroutí se realita do sebe, nebo vybuchne nekonečnou energií?

Upravil/a: Edison

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Kelt

Dobro a zlo nejsou cíle, ale prostředky k dosažení něčeho jiného. Dobro a zlo jsou určitým způsobem definovány, charakterizovány. Kdo koná dobro, je odměněn, kdo koná zlo, je potrestán. Ale to záleží na konkrétních podmínkách.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
anonym

plošně vždy bude vítězit spíše zlo a dobro bude sehrávat druhé housle. Jde o to, že dobro jako vzorec chování má prostě obrovskou evoluční nevýhodu, příšerně plýtvá energií na to, aby svého cíle dosáhlo způsobem kterému budou ostatní tleskat, nikoliv způsobem za který bude dotyčný nenáviděn a pokud to není možné, tak se cíle (vlastního prospěchu) raději vzdá, tohle z evolučního pohledu prostě nemůže být vítězná strategie. Na druhou stranu nám dobro výrazně pozitivním způsobem imponuje a tak se vždy najde dostatek lidí, kteří se tímto směrem rozhodování budou vydávat, přináší to obdiv a upřímné uznání, na druhou stranu kdokoliv se tímto směrem vydá systematicky a bezvýhradně zřejmě svůj genom postupně odsoudí k vymření a předání štafety někomu kdo řekněme více ctí oportunismus a neohlíží se při každém kroku na druhé (eventuálně ani nemá dostatečný intelekt na to aby se empaticky vciťoval do pocitů a situace druhých). Je to zjevná evoluční nevýhoda vysoké inteligence, která vede k tomu že člověk málo ctí své vlastní zájmy. Proto tu po takové době vývoje nepobíhají super inteligentní bytosti, jednoduše by z tohoto důvodu evolučně neuspěli, mnoho by dokázali ale podobně jako mnozí vědci by umírali zneuznaní protože o své zásluhy nijak nebojovali a považovali je za přínos lidstvu, to je pro ně značný hendikep, ti co z jejich výzkumu měli skutečný přínos byli bezohlední oportunisté (typicky investoři, držitelé z výzkumu vzešlých patentů, a tak podobně, ti svět ovládnou a kdovíjakou inteligenci a schopnosti k tomu ani nepotřebují, s bezohledností si hravě vystačí).

Z toho důvodu, a pokud přijmeme takové zjednodušení, to zřejmě vždy bude nekonečný boj a zlo bude mít vždy velmi výrazně navrch.

Upravil/a: anonym

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
Frontinus

Otázka implicitně předpokládá existenci objektivního dobra a zla. Nic takového podle mě neexistuje, měřítkem dobra a zla je pouze kulturně podmíněná interpretace resp. ohodnocení konkrétního činu člověkem nebo jinou bytostí schopnou morálního soudu.

Předpokládejme ale, že objektivní dobro a zlo existují. To by mělo dalekosáhlé důsledky, zejména by z toho plynula existence nějaké formy boha nebo bohů jako dejme tomu arbitrů dobra a zla. A dále by tedy záleželo na tom, jak by se tito bohové dívali na náš svět:

  • Jen diváci: Konečný cíl neexistuje, protože rozhodčí jen přihlížejí a interpretují. Případně v souladu např. s učením abrahamovských náboženství udílejí posmrtné spropitné.
  • Dobří bozi: Konečný cíl je maximální dobro. Dobrý bůh by totiž nepřipustil úbytek dobra, dobrem je i minimalizace zla, tedy celkové dobro by mělo přibývat na úkor celkového zla.
  • Zlí bozi: Konečný cíl je maximální zlo. Komplementárně předešlému.
  • Dobří i zlí bozi: Konečný cíl závisí na tom, která frakce je silnější. Pak viz předešlé body. Pokud by byly frakce vyrovnané, zápas dobra a zla by byl setrvalý, ale nebyl by to cíl, jen důsledek „božského patu“.
  • Bavící se bozi: Bozi se prostě baví zápasem dobra a zla. Pak je cílem zápas.

Mimochodem, hlubší analýzou pojmů dobro a zlo si možná uvědomíš, jak problematické je hovořit o objektivním dobru a zlu, zejména když v tom chceš mít všemocného, vševědoucího a dobrého boha. Toho si byli vědomi už dávní teologové a filozofové, takže křesťanství má problém. Tedy mělo by, vybruslili z něj už dávno. Inspirací byla kniha Jób (Starý zákon, vřele doporučuji), která umožnila najít „třetí cestu“, podle které je Bůh (tedy Hospodin) sice nekonečně dobrý, ale lidská mysl je tak nedokonalá, že nedokáže pochopit božský záměr v celé jeho šíři a do všech důsledků.

před 1712 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
hapiky

Proč Bůh tedy dal do přikázání: Nebudeš mít žádných jiných bohů přede mnou. Nebudeš se jim klaněti ani ctíti. Je to z důvodu neexistence jiných bohů, nebo snad připustil existenci jiných bohů, kteří by měli být tzv. samozvaní?

před 1712 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Frontinus

Třeba z toho důvodu, že se starověcí Izraelci museli/chtěli vymezit proti ostatním kmenům v kraji a cíleně nekompatibilní náboženství to umožnilo velmi efektivně. Problémem se to stalo až s příchodem Římanů, kteří vnímali náboženství mnohem volněji a pružněji.

před 1712 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Edison

To jsi měl napsat do odpovědi. Je to velmi zajímavé a taky globálně podrobné.

před 1712 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Frontinus

Klikl jsem na špatné tlačítko, dělám několik věcí najednou… Překopíruji to.

před 1712 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Edison

Kelte, nikdo, ani Hapiky, neřekl, že dobro a zlo jsou cíle. Přečti si ještě jednou otázku.

před 1712 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
hapiky

Edison: Anihilace je srážka dvou částic. S čím by se realita tedy měla srazit?

před 1712 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Frontinus

Anihilace je (etymologicky) dejme tomu proměna v nicotu (ad = do + nihil = nic). Slovo anihilace je dokonce starší než hypotéza antihmoty, zhruba ve smyslu „přeměna v nicotu“ je doloženo už ve 14. století. V tomto smyslu tedy Edison použil pojem správně.

Mimochodem, ani fyzikálně není anihilace „srážka dvou částic“, je to interakce částice a antičástice s nenulovou klidovou hmotností, při které se tyto přemění toliko na fotony. To anihilace pochází z toho, že interakcí dvou částic s nenulovou klidovou hmotností vznikají částice (fotony) s nulovou klidovou hmotností.

před 1712 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
hapiky

Samozřejmě, jen nechápu, proč částice a antičástice nejsou považovány za dvě částice.

před 1712 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Frontinus

Dvě částice jsou v pořádku, částice a antičástice jsou dvě různé částice. Jen ta srážka není úplně vhodný pojem, protože vyvolává ne zcela správné představy. Lepší pojem je interakce.

před 1712 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Edison

Díky, popsal jsi to přesně. Přesně tak si to představuju já a tak jsem to i myslel. Etymologii jsem ani neznal.

před 1712 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Edison

Hapiky, použij představivost. Anihilace se fyzikálně sice týká hmoty, ale neumíš si představit anihilaci něčeho abstraktního, jako je dobro a zlo? Uvědom si, že pokud pro to nemáme termín, je vhodné pro to použít nejbližší možný, jehož význam známe a klidně můžem jeho obsah přenést i na nehmotné pojmy. Prostě jen rozšířit obsah slova. A neměla by se srážet realita, ale interagovat spolu práv to Tvé dobro a zlo. To se děje právě tím bojem.

před 1712 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
hapiky

Samozřejmě si můžu představit cokoliv.Představa a realita ale nejsou vždy přátelé či zajedno jsou.

před 1712 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Edison

O tom taky pojednává jeden filozoficko fyzikální směr: Realkita neexistuje, dokud ji nepozorujeme. Z toho může klidně plynout, že realita je produktem představivosti, protože právě představivost formuluje (nikoli formuje) co je realita a jak vypadá, přesněji jak ji vnímáme. Objektivní realita tedy nemusí existovat stejně, jako objektivní dobro a zlo. To lze pozorovat tak, že každý realitu vnímáme odlišně. Už jen díky různým pohledům a její interpretace je ještě individuálůnější. Jak vidíš, realita a dobro i zlo mají mnoho společného, zejména s ohledem na vnímání jednotlivci.

před 1712 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
hapiky

Tak mě napadá, že dobro je dobré na přežití, zlo je dobré na rychlý vývoj či pokrok.

před 1712 dny Odpovědět Nahlásit
Nový příspěvek