Pokud by u vás v obci byla veřejně přístupná zabíječka pro děti, vzali byste své malé potomky na ni?

Jak píše mowla pro nás děti zabíjačka vepře byla událost kdy se sešla rodina.Zabíjení jiných domácích zvířat bylo též normální.Byly přeci k tomuto účelu chováni.Jen rodiče nás učili zvířatům neubližovat a nezabíjet je jen pro radost.Třeba prakem střílet po ptácích.Nebo když někdo z party vymyslel soutěž odvahy kdo plácne býka po pytlíku.Když se to prozradilo tak to byl doma cirkus a facek jak much.Od té doby vím že plácat býka po pytlíku nesmím.
Doplňuji:
Dudu jako děti od malička v tomto vyrůstajících jsme věděli kde je naše místo abychom nepřekáželi.Na rozdíl od dnešních jsme více rodiče poslouchali. Nevzpomínám si,že by někdo nějaký úraz utrpěl To spíše je více opařených dětí v paneláku od kávy,čaje, vařící polévky.. V dospělosti jsem byl na exkurzi v masokombinátu Martinov v Ostravě. Měsíc jsem pak nejedl maso.

Upravil/a: jirkajirka

Já teda nevím, ale pro ´venkovské´ děti je zabíjačka běžnou součástí života.
Moje děti se zabíjaček účastnily ´odjakživa´ – když je zabíjačka, není čas odesílat děti na ´ozdravný pobyt´ někam, kde se maso líhne v mrazicím boxu…
Mimochodem – člověk – pokud konzumuje maso, by měl být i (případně) si je schopen opatřit – nemyslím přímo uštvat jelena, ale schopnost zabít drůbež, králíka či rybu, vykuchat, oškubat, stáhnout, rozbourat – to považuju za součást ´základního´ vzdělání…
😁

Veřejná zabíjačka je dost odlišná od pravé domácí zabíjačky proto, že veřejnosti je ke spatření už jen zpracovávání zvířete.
Přidávám názor, který jsem zde k této záležitosti vyvěsil cca před třemi roky:
– odpovědˇna Vaši otázku jsem prokonsultoval i manželkou a ihned jsme se na základě vlastních zkušeností shodli, že takto malé děti není vhodné na zabijačku brát. A to především kvůli rodičům samým, aby si celou akci v pohodě užili a osobně se mohli zapojit. Průběh zabíjačky sebou přece nese řadu vysoce rizikových činností s vařící vodou, polévkou, sádlem, noži atd. Pracuje se s otevřeným ohněm, na mokrých podlahách a často ve spěchu. Vše jsem xkrát absolvoval a proto mně při pomyšlení , že se pod nohami budou ke všemu ještě tzv. motat malé děti, naskakuje husí kůže. Závěrem shrnuji – pro děti to až takový zážitek nebude a dospěláci budou i bez nich dost vystresováni.

Doplňuji:
Váš dotaz hovoří o dětech starších deseti let, což mění situaci /my se vyjadřovali k ratolestem do 6-ti let/.
Především pro dvanáctileté a starší kluky to určitě bude zážitek k poučení a hlavně pak gastronomický. U mladých slečen si o tomto tvrzení moc jist nejsem.

Upravil/a: dudu

Proč ne. V dětství moje dcery viděly porážku celé řady zvířat a myslím že jim to nijak neuškodilo. Ba naopak

No, ježíšmarjá, pro mě běžná věc, pro kluka z vesnice. Je jen dobré, to malé dítě předem upozornit, vysvětlit mu to, co se stane a pokud se nechce dívat na samotný „akt porážky“, pak ho určitě nenutit.

Ještě žes to vysvětlil, mne napadlo nějaké zařízení na zabijení dětí.

Jsem z vesnice a tady se to zvířaty jenom hemžilo.K sestře do druhé vesnice jsme normálně jezdili na zabíjačky a jak moje, tak setřiny děti, viděly jak se prase zabíjí.Pokud byly malé, tak pobíhaly venku a jak píšeš zabíjačka od 10ti let, tak v té době už pomáhaly (loupat cibuli, česnek, topit pod kotlem, mýt různé nádobí atd., zkrátka práce, které mohly zvládnout).
Já měl doma králíky, kachny, husy, krůty a běžně byly u toho když jsem zabíjel (a to se drůbeži usekává hlava) a NIKDY Z TOHO NEMĚLY ŽÁDNÉ TRAUMA.Už od malička věděly, že zvíře se doma chová kvůli tomu, aby bylo doma co jíst a NEMUSELO SE TO KUPOVAT.
A zrovna tak jak rostly, tak se zapojovaly do práce kolem zabíjení.Vždy se zabíjelo více kusů drůbeže, takže škubat opařené peří uměly už od šesti let (každý dostal jedno zabité zvíře a peří oškubal, to víš ze začátku to od dětí nebylo pořádně, ale jak rostly, tak už to bylo čím dál lepší).

Já sama jsem to nikdy naživo neviděla a vůbec to nepostrádám.

Radeji se kouknu na zabijacku ve jmenu Allaha…