Pokud by se dalo věřit na posmrtný život, mohl by být i obrácený?

Nemyslím tím předsmrtný, ale nějakým prostoročasem. Dnes se zabiju a pak až se narodím budu žít lépe. To je asi myšlenka sebevrahů. Ale co když dnes umřu a narodím se dříve?

Jen teoreticky vzato takový Leonardo da Vinci. Co vše věděl co bude. Nemohl to být někdo z totoho století jenž zemřel a narodil se 1452 a nějak mu v myšlenkách zůstalo právě to, co nyní věděl a proto mohl vynalézat?

Podle současného poznání… viz. setapouch
to nejde… viz. jugar
a proč by to nešlo? a jaké je to poznání o smrti a posmrtném životě?
Navykli jsme si, že za života se říká, že se „tam“ sejdem. Kde tam? Je prokázáno, že tam někde je? že tam se sejdem? Co když se každý rozprchne někam jinam. Někdo do budoucnosti a učí se novotám, někdo do minulosti a v hlavě má něco z budoucnosti co využije, někdo někam jinam.
Je to jen myšlenka, která nelze prokázat, ale ani zavrhnout.

Uzamčená otázka

ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce

Upravil/a: JájsemRaibek

Odpovědět

Zajímavá 6 před 3103 dny

Sledovat Nahlásit

Diskuze: napište první příspěvek

Nejlepší odpověď

annas

Může to být, tak že Vinci žil už další život, když se jeho duše z dřívějšího života převtělila do jiného těla a Vinci byl na světě.

Problém převtělování řešili filozofové. Umírá jen naše fyzické tělo, ale duše nikoliv, čeká někde na převtělení a hup do jiného těla …

Dokladem v současnosti prý je známé déjà vu. Objevíme se na místě, které nám připadá známé, ale nikdy jsme tam nebyli..

V převtělení věřil o filozof Platon. Tím navázal na své předchůdc, kteří věřili ve znovuzrození duší a jejich přestěhování se do jiného těla.

Rovněž Sokratés vycházel z toho, že poznatky existující v naší mysli existují dříve, než jsem se narodili

Sokrates
„Není-li tomu tak, že toto vědění, které člověk nyní má, buď někdy nabyl, nebo je měl vždycky …
Nuže jestliže je vždycky měl, byl také vždycky vědoucí; pakli ho někdy nabyl, nenabyl ho patrně v nynějším životě“