Podle čeho se měří odvaha, co je víc?

Nelze, každá situace je jiná.

Horolezec je člověk, který riskuje sám za sebe. Může riskovat jen do určité míry a svůj pokus může s ohledem na riziko kdykoliv skrečovat (pokud ho tedy nezasype lavina). Záchranář lezoucí do hořícího domu to má ve své moci jen v situaci kdy vyhodnotí riziko jako příliš velké. Pak tedy nedělá nic. Jindy však neví jak se bude situace vyvýjet, když vstoupí do domu. Má třeba jen cíl, že tu osobu zachrání a sám ví, že je to třeba riskantní (trochu, hodně nebo, že půjde o hubu). To je odvaha, když ví, že je to velmi riskantní a stejně tam vleze. Vzpomeňte na dvojčata, když spadla. Kolik tam bylo hasičů? Všichni si dobře uvědomovali jaké je riziko… Horolezec si z mého pohledu posiluje jen své ego, aby ho mohli plácat po rameni. Pro horolezce – nemám nic proti horolezcům, ale za odvahu prostě považuji něco jiného než zbytečné riskování životů.

Mám teorii: Podle našich vlastních kvalit. Podle zájmu a nezájmu toho kterého jednotlivce o věc. Když tě něco baví, uděláš to spontánně, zcela automaticky a kdosi další, kdo té samé věci vůbec nerozumí, protože jej nebaví a jen shlédl tvůj spontánní počin, pak jen pronese: „Tywoe to je borec, ten má odvahu!“ A přitom pro tebe to nebylo NIC extra, brnkačka! A tak měříme odvahu- podle našich vlastních kvalit. No a když seš hasič a hasit tě nebaví, tzn. seš hasič pro vejplatu, tak se to pozná, protože ve svých vrubech nemáš de facto žádný hrdinský kousek. Myšleno všeobecně.

Odvahu nelze měřit.
Nelze ani porovnávat uvedené příklady.

Podmínky udělení Darwinovy ceny jsou dané. Odvahu měřit nelze. Dva různé činy mohou dva lidé posuzovat rozdílně.