Odpoveď byla označena jako užitečná

Asi na to není jednoznačná odpověď. Na jedné straně člověk – rodič a jiní to myslí dobře, mají určité zkušenosti, ale někdy ty zkušenosti jsou trochu jednostranné a úzkoprsé. Asi jde o rovnováhu žít svůj život, ale poznat, kdy si nechat poradit.
Další variantou je, že sice člověku do života nikdo moc nemluví, ale člověk přesto svůj život moc nežije. Důvody mohou být v osobnosti člověka, málo prostudovaném vlastním náboženství, nebo různé obyčejné praktické věci. Jako jestli člověk odchází z rodného domu a musí se více postavit na vlastní nohy,nebo tam naopak zůstane a je svázán rodinným dědictvím, péčí o stárnoucí rodiče a těžko k tomu hledá rozumné východisko. A někdy i se do toho vloží osud, nebo „Vyšší projektant“ a člověk zkoumá, jestli tomu má zkusit nějak čelit, nebo jde o přátelskou pomoc.
To pěkné čínské přísloví prý rád užíval M. Gándhí.

Mám VELMI SILNÝ pocit „dèja vu“! Myslím, že na tohle jsem už jednou ODPOVÍDAL! ;) :D :D

Je to tak. Kdo by nechtěl věřit, dříve nebo později se přesvědčí sám. To vlastní rozhodnutí po zralé úvaze bývá i to nejlepší. Stejně tak je nutné souhlasit s citáty ve všech bodech.
K tomu neni co dodat.