Pamětníci, s jakým pocitem jste přebírali „povolávací rozkaz“ ?!

Povolávák mi přišel v pátek 13, což si dodnes dobře pamatuji. První rok bažanstké vojny nestál za nic. Na druhý rok se vzpomíná již dobře.

Spíše bez pocitů. Počítal jsem s tím a věděl jsem kdy ho dostanu.

S pocitem dvou zbytečně promarněných let.Ale v průběhu vojny jsem byl rád, že jsem mohl absolvovat řidičský výcvik na autech, ( a také v nich během vojny jezdit) které bych v civilu nikdy neřídil.
První rok nestál za nic, druhý rok jako maják už byl lepší.Sloužil jsem na vojně v Praze, takže za dva roky poznání Prahy a dneska se v Praze neztratím.
A dneska na to člověk rád vzpomíná.

Zrozpačitym, ale na vojnu jsem šel v pohodě, měl jsem fajn vojnu celý dva roky ve skladu u dělostřelců.

No, hlavně jsem se bál nástupu do proslulejch Janovic nad Úhlavou, postrach všech branců kdo ví vo co go…říkalo se : Janovice nikdy více, raděj kulku do palice…naštěstí, rukoval jsem jinde, okr.Strakonice. Po měsíci přijímače matička Praha, to byla jiná vojna, vzpomínám dodnes, spíš v dobrém.

Mne se to tehdy netýkalo, ale za necelé dva roky
už se budete moci zeptat i žen …

Já jsem sloužil až v demokratické AČR, když už to bylo jen na rok. Měl jsem odklad skrz VŠ, a když mě z VŠ definitivně vyhodili, tak jsem se šel na vojenskou správu udat, že pominuly důvody odkladu. (Úplně dobrovolně to nebylo, trval na tom otec.) Tenkrát mě zaujalo, že paní na správě moje sebeudání zaevidovala tak, že v mojí branecké složce, cosi vygumovala a cosi nového do stejné kolonky tužkou zapsala. Bylo to v roce 2001. Pak jsem se jí zeptal, kdy to tak asi přijde, ona řekla že asi v červnu. Takže povolávák jsem čekal a počítal s ním. Zcela smířen.
A tu VŠ, teda úplně jinou, jsem si vystudoval až později při zaměstnání.

Nerad se vyjadřuji sprostě.

S pocitem otročiny vůči tomuto státu a hlavně režimu,co tu býval.