Pamatujete si co jste dělali

Byla jsem v posledním ročníku a se spolužáky jsme šli v Liberci do ulic…

Bohužel jsem už přesně dva roky bez práce…mám dvě děti a práci na jednu směnu né a né sehnat…setkávám se hodně s didkriminací:-(

Byla jsem na oslavě výročí založení podniku, ve kterém pracoval můj tehdejší manžel.Když jsem ovíněná vyprávěla u stolu s tehdejším vedením podniku, jak ten režim už nemá šanci, někteří se se mnou hádali. A nikdo z nás v tu noc nevěděl, co se v Praze stalo. K tomu, co se tady v dalších letech odehrálo, se vyjadřovat nebudu. Za sebe – jsem ráda, že mohu dneska podnikat, a že jsem mohla úplně opustit svou profesi uč.MŠ. Ale taky jsem před lety zakusila na 4 měsíce, co je to opravdové bezdomovectví, i s dětma a psem a vím, že to se stát nemuselo, sociálka naprosto selhala, nakonec jsem si musela dát pozor,aby mi i dětem kvůli jejich nezletilosti spíš neublížila, a svoji situaci tajit a pomoci si sama.

No,,tomu stávkování jsem moc nedala, na mě tam bylo moc lidí, nemám ráda davy. Solidárně jsem to vydržela asi tak 2 hodinky, pak jsem jela na Smíchov na to pivko a pokračovala jsem vesele na chatu,,tehdy jsem si říkala, že je to jen další šaškárna k ničemu a že z toho bude pěkný průšvih.

Jo a práci nemám, jsem na mateřský a žádnou domácí práci jsem nesehnala a ani brigádu. Mám obavu, že se nebudu mít kam po mateřský vrtnout, budu stará vykopávka 😁. Podnik kde jsem pracovala je v likvidaci,,:-(

Pamatuji, nebyl jsem přímo tam, ale hrozně moc, nadšeně fandil se strachem ať to vyjde. Pak jsem se zapojil tam či onde..
Teď zklamání.

Jako každý den v sezóně.V di­vadle.Odpoled­ne zkouška,večer představení. Ti co měli volno,byli v ulicích.

Motala jsem se pod nohama rodičům a příbuzným, kteří chystali pohřeb mé babičky. Zemřela 13. listopadu, 17. listopadu byl pátek, v neděli 19. byl pohřeb. Naši celej týden kmitali, ani nezapnuli televizi, takže NIC nevěděli. Na pohřbu zaslechli pár útržků, ale měli jiný starosti. V pondělí jel táta na služební cestu do Rakouska a když na ně němečtí celníci s úsměvem mávali, ukazovali jim V z prstů a nechtěli vidět pasy, došlo mu, že se děje něco fakt důležitýho.
Pak jezdili na demonstrace do Brna a mě nechali doma s tetou, anžto byl škaredej listopad a já bych nachladla. Štve mě to dodnes – co jsem tak četla zkušenosti vrstevníků, mají nádherně barevný dětský vzpomínky na písničky, barvy, vlajky, svíčky a usměvavý milý lidi. No, ale aspoň jsem nebyla nemocná.

Já jsem byl v práci, která byla tenkrát jistá. Dnes už to je trochu jinak.

Bydlela jsem v Praze v Mařákově ulici u stanice metra Hradčanská,šla z práce po 18 hod.a procházeli tudy zástupy studentů z kolejí nemohla jsem se dostat domů,stála jsem asi hodinu u stánku s kamarádkou a dávala si hranolky,pak smažený sýr a nakonec jsme se musely vrátit a jít na dvě hoďky do vinárny.Ale nevím co si vycinkali ??? Ty hranolky a smažáček si dnes tak výborný a nešizený nikde už nekoupím !

17 listopadu jsem byl v hospodě s kamarády a byl jsem řádně opilý.Bylo to v Praze 5 Radlicích a o tom co se stalo jsem se dozvěděl až sobotu na burze s gramofonovými deskami.Dnes pracuji a už tolik nepiju.:-)

Pracovala som.