Pamatujete se, co přesně vás ve škole učili o roce 1968?

Ve škole jsme se o tom neučili, MY HO PROŽÍVALI.Mě bylo v té době 15 let, takže od začátku roku (teda po nastoupení Dubčeka a spol.) jsme to probírali při hodinách občanské výchovy a o prázdinách jsem byl jen z těch, který už v noci viděl jezdit tanky (projížděli naším městečkem na Prahu).
Takže celou dobu okupace mám prožitou na vlastní kůži.

Neučili. My jsme patřili k těm, kteří o situaci s učiteli nejdříve na základce a potom po prázdninách na gymnáziu mluvili a snažili jsme se pochopit, co se vlastně děje.
První informaci jsem měla od maminky, která tehdy plela řepu v JZD. Šla jsem jí pomoct a už z dálky jsem viděla, jak ženské stojí v kroužku a poslouchájí „tranzistor“. Byly hodně vyděšené, a to si nikdo nedokázal představit, co bude dál. Jako šestnáctiletá žába jsem nedokázala pochopit, proč nás okupují spřátelené armády. Vždyť jsme všichni byli opilí pražským jarem a čistou politikou, kterou prosazoval Alexander Dubček, že nešlo pochopit, proč tomu někdo nerozumí. My přece chtěli JENOM socialismus s lidskou tváří.
Pamatuji ještě zbytek léta, když jsme seděli u zpráv a poslouchali, jaké kde byly nepokoje, kde všude se střílelo. Potom postupně takovéto zprávy utichaly. Věděli jsme, že se stále něco děje, ale mluvit už se o tom nesmělo. Přišly politické prověrky, kde v komisích většinou seděly ty největší „k“… a zaprodanci. Psaly se petice a podepisovala „Poučení z krizového vývoje“. Upalovali se krásní mladí lidé. Co se o tom chceš dnes učit?
Pokud bych měla vše, co udělal, Michalu Kocábovi vyčítat, tak za odsun Rusů zpět do SSSR mu nemůžeme být nikdy dost vděční. Dobře by bylo, kdybychom, si potom tu naši skutečně krásnou republiku dokázali pořádně řídit a naučili jsme se hospodařit s tím, co tu máme.

Ano – nic. Končili jsme rokem 1945.

Přišli Rusáci a všechno si přivlastnili – čisté faktum

Ne,nepamatuju – jednak jsem že školy (kde se toto – možná, učilo) už pěkných pár let a jednak jsem nikdy učitelům občanky a dějepisu ´hodného strýčka´ Lenina a jeho ´potomky´ nežral, takže jsem – pravděpodobně, ani nedával pozor.

MonkeyKing, kdepak Rusáci, pouze Sověti a další členové Varšavské smlouvy vyjma Jugoslávie a Rumunska!

Nás o něm neučili. Nemluvilo se o tom vůbec. Respektive doma ano, od rodičů jsem věděla prakticky vše…
No a pak jsme taky měli učitelku, v jejímž případě se divím, že jí dovolili učit, protože občas říkala pravdu – od ní jsme např. věděli, že ty díry od střel ve sloupech Národního muzea neudělali Němci v roce 1945, ale Rusové o 20 let později.
Doplňuji:
Abych upřesnila dobu své školní docházky – jsem klasické „dítě normalizace“, do školy jsem tedy chodila v 80. letech. Zmíněná soudružka (v jejím případě to není asi úplně přesný titul) ná měla ve 4. třídě, tj. rok 1984. Dějepis zaměřený na soudobé dějiny jsme měli o pár let později.

Upravil/a: Nuk nuk

Ani si nedovedeš představit, jak ráda bych znala naše moderní dějiny, ale vím celkem ho*no. Na základce jsme se nedostali dál než k období po válce a na gymplu odešla učitelka a měli jsme suplování a pak učitele, kterej dějepis vůbec neučil. A teď se na tý škole prej neučí vůbec dějepis.
Kvůli svým úžasným spolužákům ze základky si skoro nic o druhý světový nepamatuju. A z gymplu rovněž, protože to ani nebyl dějepis… Je mi to strašně líto, stydím se za to, ale nejsem schopná si to někde přečíst, protože tomu pak stejně nerozumím, takže si asi budu muset najít nějaký dokumenty…

Na základní škole nic, a na střední se nám snažili vnutit, že to byla jakási internacionální pomoc, ale žádné podrobnosti nám k tomu už nevysvětlovali. Já, bohužel vím, jaká byla pravda, protože mi rusáci zabili dědu.