Opravdu je lepší čekané než prožité?

Jak kdy, také podle toho, co člověk zažil nebo zažije., zda bude šťastný si spokojený.

Třeba vzhledem k počasí, očekáváme bouři, ale netušíme, zda se v naší oblastí objeví a jak bude silná. Takže v tomto směru je lepší očekávání než ničivou bouří prožít.

Pokud je něčím štěstí podmíněné, tak nebude mít dlouhé trvání. Takže je někdy lepší moment překvapení.

Myslím si, že není správné litovat toho, co jsem prožili, ale spíš toho, že jsme něco neprožili, tedy nevyužili příležitosti. Takže náš život je to, co prožijeme.
S plní se nám, co očekáváme to se stává opět prožitým.

Nedávno jsem narazila na slova. Vyslovila je Italská řeholnice Kateřina Sienská, která žila ve 14. století.

„Statečnému jsou nešťastné a šťastné události jako pravá a levá ruka: užívá jich obou“.

Ale je pravda, že celý život je očekáváním. Dnes je dnes, nevíme, co bude zítra atd. .

Upravil/a: annas

Jenomže nejen u Cimrmana v životě se neustále střídá prvek očekávání a prvek zklamání.

Nikoli. „Čekané“ přinese štěstí jen v případě, že půjde o „skromné čekané“. (;

Proto štěstí hledejme v ODŘÍKÁNÍ. A to prosím tvrdí člověk, který nepodlehl žádnému náboženství a ani ničemu podobnému, čím by si člověk mohl jakkoli konkretizovat a zpodobňovat entitu zvanou Bůh. ODŘÍKÁNÍ totiž neznamená hromadění majetku a následné odevzdání církvím či sektám. ODŘÍKÁNÍ má zcela odlišný charakter, kdy odříkání přizpůsobujeme své potřeba a nikoli naopak!

U mně je pocit očekávání vždycky provázen obavami, aby se nakonec něco nepos… Někdo říká, že nejlepší zážitky jsou ty neplánované, prostě skočit do něčeho rovnýma nohama.

Neřekl bych, že čekání je lepší než vlastní prožitek. Spíš ta mrška naděje dokáže s lidskou psychikou neuvěřitelné věci (viz také když chybí a přijde beznaděj). Jak napsal klasik: lépe v mylné naději sníti než strašlivou poznati jistotu