Opravdu byl rakouský císař Josef II. tak oblíbený u sedláků a venkovanů?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Ano, panovníci byli povětšinou docela v oblibě nebo všeobecné úctě.. od toho je ten úřad, vůdčí, sjednocující, do jisté míry okázaly a hlavně symbolický, tím i respektovaný (často nehledě na osobu, která je na trůně), panovník všch lidí, nehledě na skupiny v tom státě (společenské, pracvoní, náboženské, rasové,..). Josef II. byl docela dobrý vladař, inovativní a reformátorský, hlavně ve prospěch správy státu, ekonomiky a orgaznizace spoelčnosti, což se mj. pozivitně dotklo i těch tvých sedláků a venkovanů (zrušeno nevolnictví, toleranční patent atd… a proč i patent? protože to byla docela velká věc a spory hlavně mezi katolíky a protestanty byly od Luthera na dením pořádku.. a když sám katolický monarcha je v tomto vysoce benevolentní, tak si tím získá velkou podporu – hlavně i u chudých – a jejich velké části protestantů,…) https://plus.roz­hlas.cz/byl-josef-ii-dobrym-cisarem-7175027
Nutno též říct, že až do konce 18. nebo od 19./20. století nikdo nepociťoval v žádném státě útisk (ani se to tak nebralo) nebo nějakou touho po samostanosti a tzv. národní hrdost (Česko, Slovensko, Ukrajina, Řecko, atd atd,…). Všechny takové státy, které byly součástí nějakých říší, tam byly zcela dobrovolně, stejně tak dobrovolně bojovali, aby tam mohli zůstat atd.. Byl to proud/trend jakýchsi národních obrození a z domácích panovníků (dle práva, dědictví, titulu/koruny země) se najednou stali „cizí“ panovníci a národy jakože utlačovány jiným národem (nebo jinými národy), hlavně u některých spisovatelů a od nich to pak postupovalo k jiným… tak se např. z habsburků panovníků koruny České a potomků Přesmyslovců, Lucemburků, Jagellonců, stali najednou jen rakušané (nebo jen „němci“ jako všeobecné označení pro německy mluvící nebo dokonce pro několik germánských národů), kterí utlačují své mnohonárodností poddané…
Samozřejmě nelze neříct, že R-U bylo trochu národně (ve prospěch Rakouska) vedeno, což se dotýjkalo nejvíc třeba jazyka… ale prostě ta určitá démonizace vznikla v těch národních obrozeních (ale to nebyla moc velká) a později nejvíc po rozpadech těch říši, ve zniklých republikách a později ještě v kommunistických propagandách (panovník, vladař, náboženství,… kořen všeho zla, car zosobněním ďábla atd atd). Ale jinak prostě byli panovníci oblíbeni, nehledě dost často na společneskou třídu atd… a bozvlášť DOKONCE u chudých byli oblíbeni (nejen Josef II., u něj se to jen dává za příklad kvůli těm reformám ve prospěpch nejnižších vrstev… což mu skutečně přineslo větší popularitu, něž některým jïným). Josef a MArie Terezie se posmrtně stali symbolem takových reforem, „lidových“ vladařů, benevolentních, pokrokových (a taky možná proto se o nich ještě učí i na ZŠ… píšu proto, protože jinak je vyučovaná historie stručná a panovníci jsou stručně přeletení, často jen v datech, nějaká osnova atd).

Obliba samozřejmě není vše a jak říkám, mnoho panovníků bylo oblíbených třeba už jen z principu. Třeba František Josef I. byl taky vysoce oblíben (když nepočítáme odboj.. ale ani ti ho vyloženě neuráželi, nedehonestovali atd. jen požadovali některé změny, buď modernizaci, samostantost a podobně). On sám byl však VYSOCE, vysoce průměrný vladař, nebyl nijak zvlášť obratný a za jeho dlouhého panování se mu toho mnoho nepodařilo (spíš neúspěchy), velkou měrou mohl za rozpad celé hab. monarchie a R-U. Paradoxně to ke konci držela už jen jeho osoba, panovnický symbolu, úcty a jeho oblíbenost,… kterou získal hlavně spíše kvůli té dlouhé vládě a byl jednomyslně spjat s celým státem, občany, prostě symbolem jednoty. Špatný člověk to určitě nebyl, naopak měl mnoho kvalit a dobrých vlastností, ale kladně ho rozohdně nejde hodnotit (a jeho panování jako celek průměr až spíše negativní). Byl velice pracovitý a to mu nikdo neupře – ale spíše v byrokratickém (a pro panovníka téměř zbytečném) smyslu… tzn. neustálé papírování celý den, byl konzervativní, ale asi v tom nejhorším slova smyslu (zpátečnický, proti pokroku, vývoji, jakýmkoli změnám, přizpůsobení se), jeho znalosti, ale nedostatek talentů, schopností a nadhledu přinesl jen velmi průměrné panování, které mělo za následek kolaps říše… i dodnes je s Karlem I. velice, velice oblíben (hlavně u monarchistů) a to přestože to byli jen průměrní vladaři, kteří se spolupodíleli na rozpadu celé monarchie.
Nj, ptal ses na Josefa II. a já ti tu popsal spíš Fr. Josefa I. a další věci, ale jen jsem chtěl říct, že obliba panovníka není žádná rarita, takže to není překvapivé, ale že ne vždy je to nějaké plus nebo spíš něco objektivního a vžýdy zaslouženého (naopak obliba může být klidně vysoce subjektivní).
Tak si počti, ;)