Avatar uživatele
Kazatel

Od kdy se začaly pořádat pogromy na Židy a proč vlastně?

Zajímavá 2Pro koho je otázka zajímavá? paul1, Mravenec před 637 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
Drap

S tímto se uvádí dvanácté století. Snahy byly samozřejmě už dříve. Do této doby však byly Židé většinou chráněni různými královskými výnosy. Těch důvodů byla celá řada, náboženské, ale velmi často i důvody ekonomické. Obdoba too platí stále. Vše nové, neznámé, ten komu se nápadně daří a podobně bývá pro mnoho lidí podezřelé.

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
annas

Podobné otázky jsou v archivu.

https://www.od­povedi.cz/sear­ch?q=%C5%99%C5%BE­id%C3%A9%20a%20pen%C3%AD­ze%20

https://www.ho­locaust.cz/de­jiny/antisemi­tismus-2/historicky-vyvoj-antisemitismu/stre­doveke-koreny-protizidovskych-predsudku/

Od 1. století n. l., ve kterém Židé definitivně přišli o své území v Palestině, se židovská populace šířila po celém Středozemí, severní Africe, západní Evropě i Babylonii. Náboženské rozdíly, které byly velmi zřetelné zejména v křesťanské Evropě, se staly důvodem k nenávisti a diskriminaci židovských obyvatel. Ovšem tento tradiční náboženský antijudaismus nebyl jediným druhem nenávisti, se kterou se museli Židé ve středověku vypořádávat. Křesťanské obyvatelstvo nedokázalo přijmout odlišnosti židovského života podobně, jako tomu bylo v případě starověkých Římanů nebo Řeků.

Protižidovské postoje v době antiky

Původně přicházeli Židé na území Evropy hlavně jako obchodníci s orientálním a cizokrajným zbožím, kteří postupně vytvářeli na svých cestách obchodnické osady. Na jejich společenské postavení bylo oficiálně nahlíženo jako na postavení cizinců, ale nevztahovala se na ně zvláštní diskriminační opatření.

Později, se vzrůstající autoritou křesťanství a jeho představitelů se začínají prosazovat protižidovské postoje v křesťanské teologii, která postupně ovlivňuje i faktické postavení Židů ve společnosti. V období raného křesťanství formovali postoje vůči judaismu a jeho vyznavačům zejména církevní otcové – křesťanští učenci a teologové. Řada z nich (např. Jan Zlatoústý) se uchylovala k – často velmi nevybíravým – útokům na Židy. Na základě nauky sv. Augustina bylo ve středověké teologii Židům přisouzeno místo svědků pravdivosti příběhu Ježíše Krista a z toho vycházelo i jejich zvláštní, oddělené postavení ve společnosti. I když církev šířila protižidovské představy a předsudky, podle nichž se Židé podíleli na vraždě Ježíše Krista, zatvrzele jej odmítali uznat jako mesiáše, či že konspirovali proti křesťanům, poskytovala zároveň Židům jistou ochranu.

Náboženství znamenalo pro středověkého člověka nejdůležitější princip života, kompletní světonázor, ukotvení ve společnosti, vlastní identitu. Jakékoli vybočení z mantinelů učení, ve kterém byl vychováván, znamenalo vyloučení z rodiny, společnosti, ale i vlastního života a zatracení. Pochopit, že někdo vyznává jiné hodnoty a myšlenky, bylo pro středověkého člověka nepřijatelné. Z toho vyplývá, že harmonické soužití křesťanů a Židů bylo ve středověkém světě nemožné. Židé byli vnímáni jako symbol Zla a Ďábla na Zemi, jako vrazi křesťanského boha. Společnost založená na náboženství na druhou stranu poskytovala možnost, jak se do většinové křesťanské komunity zařadit – nechat se pokřtít a přestoupit na „správnou“ víru. V mnoha případech docházelo ale také k násilnému převádění na křesťanství, poprvé během první křížové výpravy na konci 11. století: Židům byly „nabídnuty“ dvě možnosti: křest nebo smrt.

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
paul1

O historii pogromů je dobrý přehled ve Wikipedii. Nějako mi to stále nepasuje: Ježíš, Žid, pochází ze židovské rodiny atd. a tolik nenávisti. Něco podobného dnes na Ukrajině. Bratr nezná bratra. A co na to pravoslavná církev? Škoda mluvit. Jo a ještě dodám: co na to Jan Tleskač? Už nevím, kdo tuto otázku pokládá, dávám ji sem více méně na odlehčení.

Zdroj: https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Pogrom

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Filip84

Otázka je položena tak vágně, že na ní nelze odpovědět jinak, než vágně.

Pogromy začínají prakticky velice záhy po zničení tzv. druhého chrámu v pátek 10. srpna 70, protože dochází ke vzniku galutu, goletu, Israelitů.

Příčiny nejsou nijak sofistikované a odpovědět si na ně dokáže sám každý, kdo se vyzná v psychologii, sociologii a kriminologii.

Je to podobné, jako s Cikánama: najednou se objevili (Israelité), nikdo je nezval, nikdo je nechtěl. Oproti Cikánům měli Israelité ještě, k tomu, tu smůlu, že byli schopní, a tedy i bohatí.

Vztah křesťanů a Israelitů nebyl nikdy dobrý. Křesťanství je, ze samé podstaty, antijudaistické, ale křesťan nemůže být antisemita (a stejně byli), ano, to jsou dvě naprosto odlišné věci. Talmud (Sanhedrin cap.6, 43a) popisuje Ješuu ben Josefa velice odlišně od popisu evangelií: v předvečer paschy byl Ješua ben Josef ukamenován, a pak pověšen na kříž, protože praktikoval čarodějnictví, podněcoval Israelity k modloslužebnictví a sváděl Israelity na scestí. Měl úzké vazby s římskou vládou (pohanskou vládou), která se zasazovala o jeho osvobození, proto Sanhedrin dbal důsledně na to, aby mu byla dána všecka processní práva právního systémů Israelitů, aby se mohl očistit. Ješua měl pět učedníků: Mattai (asi Matouš), Nakai, Netzer, Buni a Toda. A podle Talmudu byli všichni popraveni společně s Ješuou.

Pozor na zdroje, ty často překládají Sanhedrin 43a velice nepřesně. Opravdu, podle Talmudu, byl Ješua nejprve ukamenován, a až pak pověšen. Popis Talmudu je realističtější, a je i logičtější z pohledu tehdy platného práva Israelitů: Israelité, totiž, dávno neměli hrdelní právo, takže rozsudek musel schválit římský místodržící: proto to pověšení.

My nedokážeme, prozatím, rekonstruovat první tři století křesťanství. Nezjistíme tak, kdo začal náboženské války mezi křesťany a Římany. A už vůbec nemáme možnost rekonstruovat rozbroje mezi křesťany a Israelity.

Jistě, něco odkryje patristika, ale to jsou zdroje tak tendenční, že se na ně spoléhat rozhodně nelze. V každém případě: vztah byl oboustranně nevraživý.

Israelité měli tu smůlu, že se dostali do goletu, a že se křesťanství nejen institucionali­sovalo, ale, bohužel, i stalo státním náboženstvím.

Israelité jsou semitský národ, svérázný, starý národ. Mají vlastní náboženství, na které si ale křesťané tvořili monopol, z theologického pohledu jsou Israelem, novým Israelem, křesťané, bůh je trojjediný a Israelité, tedy, v nemilosti, protože nechtějí přijmout Ješuu jako mesiáše a se nechat pokřtít.

Mnohem vášnivější „zloba“ byla k Israelitům od byzantinců, orthodoxních křesťanů. To souvisí s východním, nescholastickým, spíše emotivním, pojetím víry. Západ byl k Israelitům mnohem, mnohem tollerantnější, smířlivější a apoštolský stolec se je snažil chránit, ono důkazem toho je, že Israelitům, na tu dobu, se docela dobře žilo v papežském státu. Snaha byla, ale výkonnou moc měl světský panovník.

Za pogromy na Israelity šlechty a panovníků stály většinou peníze. Tam nebyla nějaká osobní, nebo náboženská, zášť, nebo ne primárně. Israelité byli bohatí, protože jim ale bylo všecko jiné, než Handel, prakticky zapovězeno. Půjčovali na lichvářský úrok, a to i vysoké šlechtě a panovníkovi. Zmordovat je bylo levnější, než vracet dluh. Je taky pravdou, že skrze vysoké úroky si za to, částečně, mohli sami: život není krásný, a ta doba nebyla obecně krásná, ne tak pro Israelity.

Lidé jsou pověrčiví, byli jsou a budou. Středověcí, a raně novověcí, lidé byli navíc negramotní, a obecně, znalosti, které máme my dnes, nebyly. Takže se všeho báli, za vším hledali „bubáka“, čaroděje, démony, Satana, zlé duchy, no a Israelité byli dobrým obětním beránkem, hledala-li se příčina moru, třeba. Navíc to byl jediný nekřesťanský prvek v jinak ryze křesťanské společnosti (quius regio eius religio) a náboženské vzdělání nebylo valné ani u vysoké šlechty, ne tak u nevolníků. Takže, svým způsobem, byli logickým „bleskosvodem“, který mohl za spoustu nemocí, epidemií, pohrom, nebo něčeho podobného.

Poslední pogrom na našem území, pomineme-li nacisty a Protektorát, byl v Holešově, v noci z 3. na 4. prosince 1918. Já jsem se mu věnoval, svého času, blížeji, tak vím, že tam bylo více faktorů: rozpad monarchie, dosud neustanovená řádná správa republiky, poválečná krise, přirozený antisemitismus z pověr, který v Evropě byl, německy hovořící obyvatelstvo, a tedy i jisté nacionalistické tendence (ale taky byly všude). Ale hlavní faktor byl, že bude Mikuláš, tak aby byl štědrý! Rabovali všichni, děcka nevyjímaje.

To byl častý faktor. Israelité byli, prostě a jednoduše, bohatí, byli jiní, žili „vně“, no a to lidskou blbost dráždí. To toho, samozřejmě, ochota státu zasáhnout byla vždy poměrně vlažná. No a jedna a jedna jsou dvě.

Až v 19. století se formuje antisemitismus „vědecký“, stojící a rasové theorii, různé ty „zaručené“ důkazy o mezinárodním židovském spiknutí etc. etc. Ale

https://www.se­faria.org/San­hedrin.43a.20?lan­g=bi
https://www.sto­plusjednicka.cz/pred-100-lety-vypuklo-v-holesove-ostudne-rabovani-zidovsky-pogrom

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
zjentek

Říká ti něco korporátní fašismus? S tím bojoval už Hitler. Do té doby se o něm až tolik nevědělo, „korporace“ jednotlivých rodin v tý době nemusely být tzv. „na očích“. Dnes je vše jinak, jejich velikost nelze nijak skrývat/zamas­kovat 🤷‍♂️

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce

U otázky nebylo diskutováno.

Nový příspěvek