Avatar uživatele
Nikkol

Nejsem věřící, ale šestiletý syn mluví o bohu a pta se na něj, protože o něm viděl něco v televizi.

Co mu mám na to říct? Mám ho v tom podpořit nebo mu říct, že neexistuje?

Uzamčená otázka

ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce

Zajímavá 5Pro koho je otázka zajímavá? kapka, hanulka11, chudst, pokazdejinak, fcoop před 4110 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
Drap

Jsem nevěřící, dětem jsem na takovou otázku odpovídal vždy že nevím. Možná je možná ne. Nechal jsem jim otevřenou cestu. Jedna dcera nevěří a druhá , díky partnerovi začala v 25 letech chodit do kostela. Každý by měl mít možnost vybrat si svou cestu.

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
hanulka11

záleží jak je to ve vaší rodině myslím, že nemá cenu ,když k tomu nebude vychováván mu něco nalhávat

to je ovšem jen můj názor

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
fcoop

Těžká věc.Nikdo asi „správně“ neporadí,to snad ani nejde.Názory těch,co věří, jsou asi jasné a obráceně.
Osobně bych mu vrátka nezavíral,prostě bych ho informoval o stavu věcí.Viz výše.
V šesti letech dítě přijme to,co mu rodiče řeknou,ale to určitě víte.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
pokazdejinak

Drap to napsal moc hezky, vždyť opravdu nemůžeme říct popravdě – nic takového neexistuje…

ať chceme nebo ne, tak třeba příběhy z Bible jsou součástí naší kultury – každý má aspoň povrchní znalost třeba o Samsonovi a Dalile, Kainu a Abelovi, Davidu a Goliáši, Noemovi nebo Sodomě a Gomoře i když ani nezná podrobnosti – taky nejsem součástí žádné církve, ale marně hledám nějakou hezkou dětskou bibli, abych mohla svoje děti formou pohádek a vyprávění seznámit s touhle historií

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
kapka

Mám doma něco podobného. Jeden syn to snad ani tak neřeší, ale jeden někdy začne tak zasvěceně mluvit o bohu, že až zírám. Rozhodně tvrdí, že věří, že existuje. A kolikrát se ve svých úvahách pouští i dál, mluví někdy jak pan farář. 🙂 Nejsme věřící, takže od nás rodičů to nemá.
On stejně zasvěceně dokáže tvrdit, že existují mimozemšťani a že na ně prostě věří.
Já, když na boha přijde řeč, říkám to co si opravdu myslím a vím. Říkám, že hodně lidí na boha věří a hodně ne. Hodně jich věří i na jiné bohy. Řeknu mu, že sama věřící nejsem, ale naši někteří kamarádi, které on zná, ano. On si stejně dál vede svou, že on na boha věří. A na ty mimozemšťany. Přece mu to nebudu vymlouvat?
Ještě mám zkušenost takovou, že dcera chodila od páté do sedmé třídy na křesťanskou školu a nijak ji to ve víře neovlivnilo, věřící není.
Spousta lidí uvěří až v dospělém věku. Mluvte doma o náboženství, to co o něm víte, jak víru sama cítíte. Syn se rozhodne sám, čemu bude věřit.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Terryle

Neříkala bych mu přímo, že Bůh není. Řekni, že nikdo neví, jestli je – a že v něj Ty nevěříš, ale někteří lidé jo. V šesti letech už si tohle nějak přebere…

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
michael69

Řekněte mu pravdu.Že to je to,že existuje svět i s námi. Někteří lidé ho mylně považují za bytost,která je někde daleko a nedostižná.

0 Nominace Nahlásit

Diskuze k otázce

U otázky nebylo diskutováno.

Nový příspěvek
Zajímavé otázky v kategorii Kultura a společnost