Názor na obecní šatlavy?

Když jsem včera v pořadu paní Jílkové poslouchal nářek a kritiku bývalých delikventů na náš nedokonalý a krutý vězeňský systém, vzpomněl jsem si na vyprávění letitého pamětníka o tzv. obecních šatlavách. Dotyčný se kdysi jako bujný mládenec popral v hospodě a byl odsouzen odsedět si čtyři dny o chlebu a vodě v base na místní radnici, nebo se na místě vyplatit. Povídal, „to víš chlapče, prachy jsem neměl a navíc jsem se domníval, že ty 4 dny odsedím levou zadní. Ale ouha, věznice byla studená ratejna s tvrdou pryčnou a už druhý den jsem po té vodě a chlebu hlady šilhal. Policajt, po kterém jsem škemral nakonec souhlasil, že si část trestu mohu odpracovat a to štípáním otopového dřeva. To jsem uměl z domu a během třetího dne mého pobytu zpracoval velikou hromadu. Po kontrole mnou odvedené práce mě policajt sdělil, že je spokojen a protože nejsem recidivsta, je mně čtvrtý den prominut a mohu jít domů. Hned jsem upaloval jen se prášilo, a při vzpomínce na tuto anabázi pak vždy rychle krotnul“.
Nebylo by i dnes podobné řešení jednoduché, levné a hlavně efektivní?
Doplňuji:
A s dovolením ještě jedna poznámka. Jeden z bývalých muklů si ztěžoval, že vězni si osobní prádlo mohou měnit pouze dvakrát do týdne. Vzpoměl jsem si na vtip, který koloval v roce 1968: krátce po 21. srpnu nechal velitel nastoupit svoje vojáky a říká jim "soudruzi uvědomte si, že jsme v civilizované zemi, kde si i muži denně mění trenýrky. Kdo s kým si je vymění, se pokaždé dozvíte v ranním rozkaze!!!