Myslíte, že čím člověk více stárne a překonává hranice „vysokého věku“, tím více se obává okamžiku své smrti?

Je to individuální. Přece celý lidský život je cesta k smrti. Bohužel cesta je různě dlouhá. Nikdo si nemůže naplánovat, kdy opustí tento svět (pokud nejde o sebevrahy).

.Proto říkám, že včera bylo dnes, dnes je dnes, zítra bude dnes, co nás čeká, netušíme , Vždy jde jen o přítomnost.

Osobně tvrdím, že pro dotyčného je umírání často horší než smrt.

--
Před několika dny zemřel můj bývalý učitel, měl 97 let. Jeho kamarád, narodili se oba v březnu, je stejně starý, věří, že se dočká nějakého překvapení třeba v politickém životě. Tento muž je celkem v dobré kondici, „myslí mu to“, i když jeho život nebyl snadný.

Každému zhasne svíčka v jiném čase, někomu hoří pomalu, jinému rychle.

Upravil/a: annas

Myslím že ne. Moudrý člověk ví o tom riziku, ale neobává se.

Jako, že čím déle žijeme, tím déle se bojíme? No tak to se asi odvíjí dle nastavení mozku každého soudruha. Asi nepůjde o to, jak až dalece zestárneme. Nejhorší ze všeho spíše bude, když nám to bude po celou tu dobu STEJNĚ DOBŘE PÁLIT! Tohle nám však NAŠTĚSTÍ nikdo nezaručí.

Jelikož se v naší rodině dožívají její členové vysoké věku a v celkem dobrém zdravotním stavu, mohu ze své zkušenosti říci, že smrti se v žádném případě neobávali. Dbali o své zdraví, vše brali s humorem. Možná je jen mrzelo, že již zemřeli někteří blízcí členové jejich rodiny, kamarádi, známí. 🙂

Já už jsem hranice průměrného dožití překonal (mám 80+). Nad smrtí nějak nepřemýšlím, ještě bych chtěl nějaké věci dokončit (např. dva řezbářské výrobky). Kondičně jsem zatím dost dobrý (s ohledem k mému věku), takže zbývá jen jedno: aby mi pán Bůh zdravý rozum zachovat ráčil.

ja si myslim ze kdyz ses starej tak ti to je jedno jestli zhnijes ted nebo potom ja bejt starej tak si hlavne chci uzit zivot tim co me bavi a pak bych klidne mohl se zacit rozkladat v pokoji