Myslíte na své rodiče?

já už jsem sirotek,ale moc mi chybí,díky nim jsem měla krásné dětství,nikdy nezapomenu na jejich trpělivost,humor a lásku,z legrace jsem jím říkala skauti

Moje rodiče mám moc ráda. Pravidelně jim volám, beru je na výlety, pomáhám jim atd. Přece to jsou oni, kteří mi dali život 😉

Aramah, co se stalo Vám je mi líto. Jenže vím, že ani ti moji rodiče tady věčně nebudou. Mrazí mi v zádech, když pomyslím, že strávím další kus života bez nich. Raději na to ani nechci myslet a užívám si každé naše společné chvilky 😉

Aramah, tak to je moc smutné. Já, ikdyž je mi už 50, tak mám ještě oba rodiče, kteří jsou stále vzhledem k svému věku dost čiperní a vitální. Otec pořád kupuje nějakou elektroniku a mobily, máti hodně čte a zajímá se o dění okolo. Do konce týdne jsem si vzala dovču a zítra jedem s máti někam do většího města jen tak na výlet. Snažím se k nim chodit jak nejčastěji to jde, pomáhám jim s tím co zrovna potřebují a denně jim aspoň volám, protože se děsím doby až tu nebudou.

Já mám hodné rodiče, pořád se mi snaží pomáhat, i když už dávno jsem dospělý.
Pořád mi nějak nedochází, že tu nebudou věčně. Vlastní smrti se nebojím a nemyslím na ni, ale neumím si představit, že rodiče tu jednou nebudou.
Ten který je: ten hlas poslechni a na rodiče si čas udělej… jednou tomu hlasu budeš vděčný, když to uděláš.

já mám neuvěřitelně moc ráda svého otce,vlastně je to můj nevlastní otec,ale je to můj tatínek a znažím se mu to i dokazovat..jezdím k nemu co nejčastěji,vařím mu,atd..voláme si téměř každý den..jistě ví že ho mám ráda..

moji matku mam rada jen proto ze je to moje matka ..jinak no coment..

Mám oba rodiče se kterými se sice stýkám ale ne moc z důvodu pracovního vytížení.V pod­vědomí mi stále něco našeptává,že až jednou nebudou budu si vyčítat,proč jsem si na ně neudělal více času.:-(

Tak to je mi Aramah moc líto já na své rodiče myslím neustále mám je hrozně moc ráda a vážím si jich nejen jich ale i své Babičky a Dědečka hodně věcí mě naučili a jsem jim za vše co pro mě dělají a udělali moc vděčná,a snažím se jím stejně vše vracet.

Velice často bohužel už tu nejsou schází mi. Teprve po mnoha letech jsem si uvědomil tu snahu a práci udělat nám hezké dětství. Léto jsme trávili na Nežárce na samotě na statku.
3 týdny nás mněl na starosti táta. Dělali jsme zásoby dříví,chodili na houby borůvky na ryby, koupání v Nežárce. Táta pekl úžasné borůvkové koláče. Když jsme nechtělí jít z řeky na oběd.Donesl je na talíři na kámen v řece.3 týdny mněla službu máma.Do krámu bylo 5 km takže to byla výprava. A 3 týdny nás mněla na starosti babička. Když pršelo prolejzali jsme statek,Pletli se ve chlívě, občas pomáhali u mlátičky.Mlíko se škraloupem a smetanou ta dobrota z borůvkami.Procház­ky po lese hledání hub, zavařování.Pro svě děti jsem něco takového už nedokázal zařídit. Vzpomínám na ně z velkou láskou.

Když stratíte milovaného člověka,tak to vždycky bolí.Já se s matkou nestýkám,takže si na ní musím vzpomenout u doktora,když se ptají na rodinnou anamnézu.S tátou se vídáme často,jak to jen jde.Teď někdy až moc často.Všeho moc škodí,ale jezdí mi hlídat děti,když je manžel v práci.Jinak na to jací rodiče jsou má asi každý jiné měřítko.Má biomatka nás opustila před 23 lety a nemá potřebu se vídat,já taky ne,takže nevím jaká je.Jestli špatná nebo dobrá,protože vlastně neexistuje.