Můžeme se jako lidstvo dostat na takovou úroveň, abychom museli konstatovat, že všechno je jinak?

Ano, tímto procesem lidstvo prochází od nepaměti. Jinak bychom si pořád mysleli, že Země je placatá a celý vesmír obíhá kolem ní.

„Nic není absolutní. Všechno se mění, všechno se pohybuje, všechno se točí, všechno letí a odchází.“ — Frida Kahlo, mexická malířka

Ano, a ten vývoj probíhá neustále. Srovnej Zákoník Chamurapiho a dnešní zákony, teorie o světě, co je základní stavební jednotka a podobně. Co víme dnes o přírodě, co dovedeme vyrobit a jak se dokážeme ničit a zabíjet, sebe i přírodu. A vrať se pár set (tisíc) let zpět. A mám pokračovat.?

Ježiši tak to JÁ se už DÁVNO (a tím myslím dávno) na takovou úroveň DOSTAL!

Ano, pravidlně se to vůzných vědních oborechá stává, odborně se tomu říká změna paradigmatu.

Ano, ale lidstvo by muselo pokorně uznat, že se v mnohém zásadně zmýlilo.

Něco takového se děje např. u teorie relativity a kvantové mechaniky. Zde se děje spousta protichudných věcí. Ale nejsem si jistý zda ambivalence je odpověď kterou očekáváš.