Myslím, že neplatí vždy. Domnívám se, že někteří mají svůj vnitřní hlas tak slabý a nevýrazný, že ho téměř neslyší.
Zda je rozdíl mezi muži a ženami netuším. Je možné, že díky evoluci mají některé národy menší citlivost, ale jistý si nejsem.

Moc tomu nerozumím. Proč někdo potřebuje odvahu k naslouchání svému vnitřnímu hlasu? To je snad to nejpřirozenější a nejsnadnější naslouchání, ne? Podle mne je mnohem těžší a HODNĚ důležité se naučit naslouchat i JINÝM hlasům. Obvykle jsou to totiž „kraviny“ a člověk má pak tendenci šmahem všechno „hodit do jednohjo koše“ a nenaslouchat. A to je škoda, protože má zkušenost je taková, že i když někdo „plácne úplnou hovadinu“ nad kterou všichni mávnou rukou, tak NĚKDY v ní bývá schována skvělá myšlenka. Stačí jen trochu na tom zapracovat, pozměnit/vylepšít a ejhle – všichni pak čumí jako puci. Ovšem na začátku je právě NUTNOST toho NASLOUCHÁNÍ. :)

Podotázka 1 > Myslím, že ANO. Skoro každý muž disponuje v různé míře „vypínáním vnějšího zvuku“ (často VELICE sofistikovaným, prostě tak, aby to „nebylo poznat“), jinak by se z toho nepřetržitého ženského brebentění zbláznil. ;) :)

Podotázka 2 > To nevím, ale proč ne? Když se europoidům v uších dělá maz, zatímco mongoloidům se z uší práší, tak by mě to nepřekvapilo. :)