Měli se občané naši vlasti lépe 20 let po II světové válce nebo 20 let po sametové revoluci v roce 1989 ?!

Srovnáváš nesrovnatelné, po válce bylo mnoho škod, spousta měst, majetku, továren bylo zničeno. Po válce byla budovatelská euforie a 20 let po ní po 50. letech plných teroru přišlo Pražské jaro, plné nadějí. Tehdy byli lidé asi opravdu nadšeni a spokojeni. Rychle ale vystřízlivěli po vpádu našich bratrů a nastolení normalizace. A běda jestli někdo cekl nebo nějak nesouhlasil se vstupem.
Dnes se má valná většina národa lépe. Nepochybně určitá skupina se má hůř. Ale rozhodně to nejsou ti, kteří neustále dokola brečí, že se mají špatně. Dnes totiž, na rozdíl od doby minulé, si může každý stěžovat a kritizovat, jak je libo. Někteří jedinci si z toho udělali tak trochu sport.
Doplňuji:
To jsi mě zase pobavil. No jasný, přeci to musíme rozkrást, abysme se měli ještě líp než teď! 🙂
A jaký fabriky myslíš? Ty co komunisti ukradli, pardon znárodnili? Kde byla firma Baťa, Tatra, Praga před komunismem? A kde po něm? Co škodovka? 40 let jen ztrácela na svojí zahraniční konkurenci a nebejt Němců, dnes žádná škodovka není a z toho mi je smutno, že někdo dopustil, že k moci se dostali diletanti, kteří tu zemi přivedli ke krachu. Pusť si zprávy před 25 lety. Jak se už aspoň začalo blábolit (jako důsledek perestrojky), že na trhu nic není a když už trochu něco je, co za něco stojí, tak je to hned v pr*eli, prodáno „pod pultem“.
Dnes můžeš dělat, co chceš, pracovat, podnikat, žebrat, cestovat, žvanit, stěžovat si, kritizovat, studovat, zakládat různá uskupení, politické strany, zkrátka prakticky cokoli, co tě napadne. A klidně i držet hubu a krok jako tenkrát, záleží na tobě.
Jestli chceš porovnávat dnešek s dobou minulou, tak odmítni všechny výdobytky dnešní doby a kapitalismu a pak to porovnávej. Čili zruš internetovou přípojku, zruš mobil i pevnou linku (tenkrát se čekalo na telefon i třeba přes 10 let), žádné dovolené v zahraničí, auto v kvalitě maximálně jako Dacia Logan, no a takhle bych mohl pokračovat…
Já si nestěžuju, já bojuju a i kdybych měl rýt rypákem v zemi, tak nepolezu za soudruhem, aby mě začal vodit za ručičku. Děkuji nechci.

Upravil/a: Alesh

Stěžovat a kritizovat můžů ale to je tak všechno.
Doplňuji:
Alesh zapoměl jsi dodat, že v roce 1968 nám komunisti zakázali používat internet,mobil,ba­revnou televizi,auta s erbegem.......Mám pravdu to jsme se učili nedávno ve škole.

Upravil/a: jirkajirka

Myslíš tak v pětašedesátém? Tu dobu sice nepamatuji, ale podle sociologických přehledů, které mám k dispozici se lidé (průměr) měli nejlépe mezi lety 78 – 87, potom těsně po revoluci a dobrá byla i léta 95 – 2003. Pak to šlo pomalu, ale jistě z kopce. Nebudu rozebírat důvody jako – před: budování, příliv novinek, školství a zdravotnictví zdarma, sociální jistoty (práce, bydlení,…); po: kapitál, možnosti cestovat, obchodování s nemovitostmi, nové projekty, podnikání… Sešup přišel s „vybudováním“ elity zlodějů, rozkastováním společnosti a s výraznými třídními, ale i intelektuálními rozdíly. „Díky“ internetu došlo k posunu určitého druhu podnikání, ale i ke zvýšeným podvodům, přibyla administrativa, narostla byrokracie, korupce, sledování…
Mohu dát obyčejný příklad, kdy asi byl člověk šťastnější a klidnější.
Jel jsi na výlet. Nebyl mobil, ani internet. Nikdo tě tam nezastihl ani neobtěžoval. Člověk si prostě vzal volno s tím, že celý víkend nebude makat a soustředí se na práci. Nekontroloval jsi poštu v PC, nerušil tě mobil. Nenastala „situace“, která se bez tebe nevyřeší nebo kvůli ní poletíš (pochopitelně nemám na mysli profese jako je lékař nebo policista…). Nepracoval jsi o víkendu na dalším projektu nebo zakázce. Nebál ses, že v pondělí bude na tvém místě sedět někdo jiný, protože sis dovolil vzít si volno. Luxus – mít soukromí byl samozřejmostí pro každého. Po tom se lidem docela stýská. Ale na druhou stranu si ho nedovolí (i když by i mohli), protože žijí v permanentním stresu, že jim něco uteče nebo, že se flákájí…

Hodně záleží budu-li zmíněná období hodnotit podle statistiky a nebo podle osobních vzpomínek a nostalgie. V létech 1964 až 1968 jsem studoval střední školu, bylo mně krásných …náct, náš průmysl se v rámci RVHP ještě nacházel na vrcholu, násilně kolektivizované zemědělství konečně docela šlapalo, dokonce byly slevněny některé potraviny, excelovala divadla jako Semafor nebo Rokoko. Moc hezky na tuto éru vzpomínám.
Po dvaceti létech jsem šéfoval odboru, kdy jsme jako docela umanutá skupina práci oddaných lidí měli možnost uplatňovat nové myšlenky a metody práce a přitom nepředstavovali servilní vykonavatele cizí vůle.
Již tehdy můj měsíční výdělek 20 tisíc korun, měl jsem benetiky na ošatné a dovolenou, v rodinně panovala pohoda a také jsem se stal „babičákem“.
Zcela pomíjím jakou roli v mém životě posléze sehrály počitače a mobilní telefony jako i další vymoženosti.
Dnes jsem penzista, který dá-li dohromady plat od státu také se svojí paní, nemusí rozhodně živořit. Věřte prosím, že pokud bych měl teoretickou možnost navrátit se v čase, nejspíše by moje vyjádření znělo „děkuji, nebudeme rušit kauzalitu – tedy nechci“.

Názory se budou jistě značně lišit. Osobně bych volil za A. Vzhledem k tomu, jak se podařilo vše nějak zajistit, co všechno se zbudovalo a podobně.