Měl socialismus, příprava na přechod ke komunismu a normalismus nějaké výhody?

MĚL, jako všechno. Vždy záleží kdo a z jakého úhlu, sociálního postavení, ti to bude „vyprávět“ nebo vzpomínat 😉
Cestovat se mohlo, jen ne běžně na západ. Příbuzní ano, ne vždy celé rodiny (proto také někteří rodiče, vycestovaly bez dětí a pokud emigrovali, nechaly tady děti na krku příbuzným/pra­rodičům).
Herci a zpěváci nemívali výrazná omezení (pokud nebyli „nežádoucí“, po nějaký čas či zcela, pro své „aktivity“). STAČÍ jen pslouchat jejich vyprávění, vzpomínky z cest (na západ), v TV pořadech staršího data.....
To, žev nějakém období, bylo méně masa (to dnes nejlevnější a méně kvalitní, bývalo „pod pultem“ . po známostech. ŘEZNÍCI A ZELINÁŘI, BYLI NĚKDY PĚKNÁ „VYKUKOVÉ, stejně jako číšníci… ŠIDILI zákazníky, kde se dalo… ve stylu: "Dneska dečko, zítra dečko, za rok máme na embéčko“ 😄 Vlastně kradl téměř CELÝ NÁROD – ve fabrikách, v JZD, VŠUDE, KDE SE DALO NĚCO ODNÉST, ODVÉZT a stát to ustál a přežil 😁
Jo maso nějaký čas bylo v omezeném množství, KDYŽ řádila v chovech slintavka, kulhavka, nemoc šílených krav atd.
BĚHEN STUDENÉ VÁLKY NÁM TOHO ZÁPAD, ANI ZA VALUTY, MNOHO NEPRODAL (záleželo na tom kdo tam byl u vesla). Nakupovala se AUTA, A LUXUSNÍ ZBOŽÍ do TUZEXU, Luxusních prodejen, někdy do Prioru.
Občas byly výpadky (když dnes vyhoří fabrika, tak také zboží, nějaký čas chybí nebo se doveze odjinud). OVOCE A ZELENINY byl dostatek, včetně dovozu z agrárních socialistických zemí (Maďarsko, Polsko, obilí z Ruska atd.) HUMBUK novinářský se dělá kolem banánů, pomerančú a mandarinek. ANO, byly k dostání, kolem Vánoc, tedy 2 – 5 měsíců v roce 😉 Pro Středoevropana, celkem zbytné a nevhodné ovoce (z jiného pásma). Pomeranče, konzumované, během těhotenství – poškozují plod. banány jsou plné plísní (špičky). POTRAVINY BYLY ZDRAVĚJŠÍ, NORMY PŘÍSNÉ. Národ netrpěl ALERGIEMI, v takové míře jako dnes.
Socialismus tady byl cca 40 let. Každé období, mělo svá SPACIFIKA a v každém kraji, městě, vesnici, byly rozdíly… V POŽADAVCÍCH A NÁROKU obyvatel, v koupěschopnosti. PRŮMYSLOVÁ A MĚSTA A HORNICKÁ, byla dobře zásobovaná. Ostravští havíři, šli hned do stávky, při nespokojenosti a byli VŽDY podpořeny všemi dalšími šachtami (Kladno, Zbůh…), včetně povrchových dolů – Mostecko, Sokolovsko. STÁT – soudruzi, hodně dbali na to, aby v těchto oblastech byl dostatek – aby při vyšší koupěschopnosti (výdělcích), bylo zač utrácet 😄
DOVOLENÁ doma, byla dostupná, vcelku všem. V ROH, podnikových chatách a objektech, s příspěvkem, za pakatel. NEBO pod stanem. NEPAMATUJI, ŽE BY NĚKDO ZE TŘÍDY (NA ZÁKLADNÍ A STŘEDNÍ ŠKOLE), SEDĚL DOMA U PANELÁKU a nejel s rodiči, během prázdnin někam na dovolenou. Včetně moře (Bulharsko, Rumunsko, Polsko, NDR, Rusko a maďarský Balaton). Cestovalo se hodně vlakem, i k tomu moři nebo autem, autobusy (o Čedoku, nebo od podniků), I LETADLEM.

NO, hlavně, že dnes nikdo nikoho nešikanuje, ani na internetu, v práci je to všude bez bossingu, a nemusíš mít strach – křivě se podívat na šéfa/vedoucího a můžeš ho směle kritizovat, protože, přece hned nedostaneš padáka… Dřeš jako hovado 12 h denně, přesčasy máš nařízené, ne vždy zaplacené (máme na to zákon). 😛
PROSTĚ KAŽDÁ DOBY, KAŽDÉ ZŘÍZENÍ, MÁ SCÁ POZITIVA A NEGATIVA.
JEN ZÁLEŽÍ NA TOM, PRO KOHO a zda pro většinu (i prostých lidí) mebo jen pro vyvolené. V tom si žádná doba nezadá.....

Plebs, tvá otázka mne přimněla i k zadání do vyhledávače. 😄 Má odpověď je už dost dlouhá… Dám ti do diskuze, co o TOM míní AI 😉

Ano, je pravdou, že na socialismus období mezi lety 1948 a 1989 v Českos­lovenské socialistické republice lze nahlížet z různých úhlů. Ačkoliv je třeba připustit, že výše uvedené negativní aspekty existovaly a byly velmi významné, můžeme také najít některé výhody, které vyplývaly z tehdejšího systému. Ty jsou především:

1. Bezpečnost a jistota: socialistický systém poskytoval určitou úroveň sociální jistoty. Lidé měli garantované zaměstnání a nepotřebovali se obávat o svou existenci.
2. Zdravotní péče a vzdělání: zdravotní péče a vzdělání byly prakticky bezplatné, dostupné pro všechny a na vysoké úrovni.
3. Rozvoj průmyslu: socialistický systém se soustředil na rozvoj těžkého průmyslu a zemědělství, což vedlo k výstavbě mnoha průmyslových podniků a závodů.
4. Společenská soudržnost: díky takzvanému bratrství a jednotě socialistických národů byla společenská soudržnost na vysoké úrovni. Nedocházelo k výrazným společenským rozdílům, které mohou vést k sociálnímu napětí.
5. Infrastruktura: Během normalizace došlo k výstavbě řady dopravních staveb, panelových sídlišť nebo jaderných elektráren, které výrazně ovlivnily vzhled měst a krajiny.

Je však důležité zdůraznit, že výhody socialistického systému se musí posuzovat v kontextu a nelze je oddělovat od negativ, které systém přinesl. Namátkou třeba omezení svobody slova, politické represe, nadměrná byrokracie, nedostatek různých druhů potravin a zboží, nemožnost cestovat do zahraničí a mnoho dalších.

Komunismus byla idea, normalizace bylo přechodné období po vpádu spojeneckých vojsk. Něco pravda je, něco není.
Nedostatek potravin nebyl, průmyslového zboží ano. Cestování na západ bylo omezené devizovým příslibem, který bylo možné získat zpravidla jen jednou za tři roky. Souviselo to s „výhodou“ naprosté nenáročnosti v práci, kdy lidé předstírali, že něco dělají a stát předstíral, že je za to platí. Koruna nebyla směnitelná.
Byty byly státní nebo družstevní. Obchodovalo se s nimi jako s vlastními. Některé rodiny s dětmi mohly dostat byt i zdarma. Nájemné bylo symbolické. Nejvíc se stavěly domky svépomocí, často v pracovní době.
V běžném pracovním kolektivu si mohl kritizovat kdokoli kohokoli a všem to bylo jedno.
Diktát SSSR a omezení prostřednictvím RVHP je pravdivé, stejně tak šikana na vojně.
Členství v KSČ bylo možná důležité po válce, koncem osmdesátých let už bylo bezvýznamné.
Největší výhodu života v socializmu vidím v podpoře manželství a úplných rodin. Stejná životní úroveň lidi sbližovala.

To je neuvěřitelné, co za bájné historky se tu clověk dočte a jak je pamět selektivní, kdy obecně si déle pamatuje to dobré.

To jak jsme tu žili za drata jak kralící v kleci mělo jen malé výhody, viditelné společenské rozdíly nebily tak do očí, i neschopný našel práci. Lidé si byli vzájemně víc potřební, třeba i prodavačka v obchodě byla někdo, protože dokázala zajistit zboží pod pultem. Tak jako dnes hodně záleželo jak ses dovedl otáčet, ale pro lidi bez ambicí s příslibem jakýchsi, dnes již neudržitelných záruk, mohlo být tehdy možná líp.

Jen krátce: totalita se vyznačovala bezpečím pro občany. V totalitních zemích bývá bezpečno, protože v policejním státě mají bezpečnostní složky velkou moc.

Určitě nějaké výhody byly, ale často na úkor zaostávání v technologiích, ekonomice, výstavbě dálnic (tzv. kapitalistické státy masivně stavěly dálnice v letech 1950 až 1970, to tady po mnoha desetiletí těžko doháníme), dále v sortimentu zeleniny (když jsem byl poprvé u sestry ve Švýcarsku, tak mi oči přecházely ze sortimentu zeleniny, ale i pečiva atd. Tady v té době byly např. dva druhy chleba, černý a bílý, zelenina ve velké části vyrostlá – česnek, cibule, klíčící brambory, nebo i nahnitá. Např. jarní cibulka tady byla fakt jen na jaře a i to v bídné kvalitě, teď ji máme jako oni tam, celý rok. Prostě u nás byly obchody se zeleninou poloprázdné a v nižší kvalitě, tam to v obchodech vypadalo už tenkrát jako u nás teď v hypermarketech. Sortiment je bohatý, až na třešně, které jsou sezónní. Podobně to bylo i chleba a pečiva.
Byla omezena svoboda pohybu, vycestovat se dalo do tzv. lido-demo států, ale i tady byly někdy problémy, muselo být tzv. pozvání.
Výhody? Plná zaměstnanost, i když hodně míst bylo vytvořených uměle, většinou pro manželky funkcionářů, známé atd. Byly dostupnější byty, ale ne všude, byly problémy dostat byt např. v Praze, tam jsme měli čekat na byt cca 16 let. Také
byly budovány byty „na jedno brdo“, nebyl rozdíl na sídlišti v Praze, nebo např. v Chrudimi.
Dostupné bylo zdravotnictví, i když v mnoha oblastech zaostalejší a bylo zdarma (až tedy na úplatky, někde bylo nutné dát úplatek až v tisíci korunách).
Školství bylo bezplatné, ale zase bylo přístupnější hlavně dobrým soudruhům a jejich rodinám. U tzv. problémových rodin (tzv. kulaci, třídní nepřátelé, u politicky neangažovaných rodin) bylo nepřístupné.
Byly problémy s vycestováním, byla omezena svoboda pohybu. Cestovat se dalo do tzv. lido-demo států, ale byly i tady problémy, někdy bylo zapotřebí tzv. pozvání.
Sovětský svaz (SSSR): Na rozdíl od NDR nebo Maďarska, kam se jezdilo volně jen s pasem, byl Sovětský svaz pro individuální turistiku uzavřený. Vyjet tam na vlastní pěst šlo výhradně na základě oficiálně ověřeného pozvání od konkrétního sovětského občana či instituce.Polsko: V průběhu 80. let (v reakci na protikomunistické hnutí Solidarita a vyhlášení výjimečného stavu) režim omezil do té doby volné cestování do Polska. Pro individuální přechod hranic tak bylo nově vyžadováno oficiální pozvání od polských občanů.
Další problémy – svoboda slova. Dnes nemyslitelné. Některé projevy mluvené, či tištěnéně, které jsou dnes bežné, byly trestány. Existovala cenzúra v tisku, televizi, rozhlasu i knih.

Upravil/a: paul1

Již brzy příjdeme na to co je a bylo špatné a co bylo a je naopak správné, stačí jen nadále požívat výdobytků kapitalismu a bedlivě sledovat cvrkot.

Všechno má svoje výhody i nevýhody.