Mamma Mia! Proč se také neříká Tata Mia!?

Mamma mia – jeden z významů – italské citoslovce používané v situacích překvapení, ohromení, úžasu nebo trápení.

Domnívám se, že toto citoslovce vzniklo ze vztahu Ježíše k matce Marii, která ho provázela až do smrti, kterou věříci později volali na pomoc. Proto se objevuje v rlzných pojmenováních.

Samozřejmě postupně došlo k oslabení nábožernského vlivu a významu jména, protože v náboženských písních se užívá jméno Maria jako projev zbožné úcty.

Mimo kostel se začalo používat citoslovečné zvolání ježíšmaria (ježíšmarjá apod.; Z původního křesťanské Marie či Matky Sedmibolestná atd. zůstalo povzdechnuí i matko moje, které má již obecnější charakter než náboženský. Navíc je matka je vždy blíž než otec a také lépe poradí.

Podle Naší řeči

Bohyně moje (opak bože můj), předně bys to musela mít správně přeložené: Padre mio! A odpověď je, že ne vše má svůj „genderový protipól“.

Proč ? Protože Mamma Mia je „panenko skákavá“ a dokážete si představit, že by se říkalo „panáčku skákavý“ ( papa mia ) ? 🙂
Doplňuji:
http://slovnik­.seznam.cz/cz-it/word/?q=t%C3%A1­ta&id=9cCkqq436i­U=

Upravil/a: marci1

„Mamma mia!“, doslova „Maminko moje!“, je italské zvolání podobné našemu „Panenko skákavá!“. Tata mia je nonsens. „Tatínku můj!“ by bylo „Papà mio!“.

je to ve smyslu matky boha, tj. Marie…má to stejný význam jako u nás Panebože