Máme nějaké hrdiny, na které bychom mohli být hrdí?

Nemusí to být zrovna hrdinové, na které můžeme být hrdí. Hrdiny si vytváří každý národ podle svého, něco přikrášlí, něco si vymyslí a Siegfried národa německého je tu. Měli bychom si vážit lidí z národů koruny české, kteří něco dokázali především na poli vědy, kultury aj. Takových co trvale dokázali ovlivnit celý svět.

Mluvící kocour Mikeš. (možná i jeho autor) Jinak podle mě je nejpravděpodob­nější, že v nebi se na vrcholu objeví jména obyčejných lidí, o kterých tady nikdo neslyšel.
Ale tady na zemi tak katolíci mají své hrdiny, jako Anička Zelíková, z těch, co byli vidět třeba A.C.Stojan. Cyril a Metoděj bohužel nebyli Češi. Karel IV trochu uznání myslím zaslouží. Václavu Havlovi kazí ledacos jméno, ale když se probírám jeho přednáškami a povídáním, v lecčems byl podle mě moudrý.
O sv. Václavu někteří pochybují, byl moc mlád. Ale já to vidím tak, že Bůh s ním byl spokojen. Možná se ale pro politiku v podmínkách vlků a dravců moc nehodil. Jeho oběť je pro věřící cenný základ pro národ. Jeho bratr Boleslav, jak chci věřit, litoval a převzal hodnoty svého bratra. To také byl důvod, proč usiloval o Václavovo oslavení. Sice se nabízí i vysvětlení politické a podlé, ale já chci věřit této verzi.
Těžko si lze představit hrdinu bez těžkostí, lehké to neměl ani Krakonoš.
Něco by se na netu taky našlo pod heslem „naši hrdinové“

Ano.
Sú kladní, ale sú aj záporní hrdinovia. Hrdinov si vytvárajú ľudia a doba. Hrdinovia sú závislí od vzťahu ľudí, najčastejšie až generácií nasledujúcich po ich dobe. Minulosť milosrdne zakrýva ich chyby a vyzdvihuje ich kladné stránky.

Upravil/a: led

Já jako dítě si vzpomínám na maxipsa Fíha… ten kudy se hnul, tudy dobrý skutek. To je IMHO skutečné hrdinství a skutečný hrdina, protože zkuste v běžným životě udělat dobrý skutek… a poznáte hned, co vše to rázem obnáší! Kdo nemá hrdinství v krvi, nemá šanci k dobrým skutkům. Proto neznám nihoho jinýho, než nebojácného A HLAVNĚ abnormálně silného maxiprsa Fíka!