Mají české dějiny podobnou bájnou osobnost, jako byl král Artuš, který se stal součástí britských středověkých legend?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Přemysl Oráč, tak možná. :D Nebo třeba pololegendární (ale skutečný) Sámo.

Ale jinak ne, na takové úrovni určitě ne. Nemáme ani vyloženě tolik z čeho vybírat nebo srovnávat (v tomto ohledu). Příběhy o Artušovi, Pendragonech, Merlinovi, mečích a kouzlech, Kamelotu, Avalonu, konkértních rytířích kulatého stolu, jejich dobrodružstvích, epických láskách a celém tom období,.. to je prostě hrozně obří, komplexní legenda, přesněji několik legend, z mnoha středověkých zdrojů (anglických a francouzských spisovatelů, historiků či pseudohistoriků a romanopisců), pojednávajícíh o psoustě věcech, velice symbolické a propracované. Já jsem (prozatím) četl jenom Artušovu smrt od Maloryho, Sira Gawaina a Zeleného rytíře, no a vlastně ještě Tristana a Isoldu převyprávěnou Bediérem (což je úzce spjato s Artušem a spadá to pod artušovské legendy.. i když zrovna tady to s ním moc společného nemělo, ale příběh je to moc hezký a skvěle napsaný).
Tak epického vladaře s takovými příběhy a skutky jsme neměli a nemáme (ani v pověstech). Ale na druhou stranu ve výbojích, říši a zkrátka, co se mocného a výbojného panovníka týká, tak jsme měli skutečného, krále železného a zlatého, Přemysla Otakata II. ;)
Jestli se nepletu tak v mnohých příbězích o Artušovi je zmíněná „jeho říše“, což nebylo území jen Anglie, Skotska, Irska, ale též Francie – alespoň celý sever, kus střední Evropy a hlavně sever Evropy (jako Dánsko a výš – Norsko, Švédsko, Finsko) a tam někde.
Mnoho těch postav určitě existovalo (včetně samotného Merlina), akorát trochu jinak, možná i jindy, než jak nám předkládají legendy a pseudohistorické spisy.
Zrovna my něco podbného (v takovém duchu) nemáme, ale ostatní státy jo, jsou to typické středověké legendy a hlavně hrdinské eposy, jako Píseň o Rolandovi, Píseň o Nibelunzích, Píseň o Cidovi, Beowulf, Byliny/Slovo o pluku Igorově a další (tohle jsou jedny z nejznámějších).
My máme tak leda možná Alexandreis a kroniky a některé pověsti, ale vyloženě žádného Artuše, legendárního, epického vladaře, příbehů plných předurčení, osudu, moci, dobrodružstvích, bojů, cest/výprav, magii,…

Upravil/a: Disraeli

Také třeba rytíř Bruncvík

Třeba král Ječmínek. Ten sice silně ovlivňoval Čechy, i když byl Moravák

Ptáte se na bájnou osobnost ;)
Jiný kraj, jiný mrav, dobrodružství v legendách, nebo pověsti.
Nejde tedy asi o skutečné osoby z naší historie (zmíněný Rudolf II., Přemysl Otakar II., J. S. Kozina, J. Hus apod. Ani o Josefa Švejka).
Alois Jirásek a jeho „Staré pověsti české“, byl v jisté době, ze zřejmých důvodů (též zásahem Z. Nejedlého), tak, nějak „upozaděn“. Od r. 1894 na něm vyrostlo několik generací. včetně těch upravených.
https://literar­ky.cz/literatu­ra/330-kniha-mesice-podle-literarnich-novin-alois-jirasek-stare-povesti-ces
https://audiok­nihy.heureka.cz/sta­re-povesti-ceske-jirasek-alois-dramatizace-2cd/#prehled/
Zmínil jste Přemysla Oráče. Domnívám se, že zásadní význam, zde má i kněžna Libuše, se svými věšteckými schopnostmi. :) Jiráskovy Pověsti jsou plné, dalších zajímavých postav, Krok a jeho tři dcery, Horymír, Bivoj atd.)
Dnešní generace :nečtivců“, ani neví co v Pověstech vše mohou najít.

Upravil/a: da ny

Každá země má svou historii, své mýty, pověsti o hrdinech. Záleží na mentalitě, národa, jejich způsobu života, a uznávání hodnot. Každý národ potřebuje někoho, komu věří, k němuž se obrací o pomoc v horších časech.

U nás je to svatý Václav, jeho socha na Václavském náměstí v Praze jako centrum dění historických událostí.

I když jde o skutečnou postavu, sv. Václav je opředený legendou o blanických rytířích. Jde o krásný mýtus, který se traduje po staletí i v nové době i zásluhou A. Jiráska,

Vzpomeňte si na nejstarší českou, i když psanou latinsky, Kosmovu kroniku. Autor zachycuje dějiny od mýtických příběhů po rok 1125. Kronika je napsána tedy v latině a má hodnotu nejen faktickou, ale také literární, protože Kosmas není jen běžným kronikářem. Zaznamenané události komentuje a hodnotí.
Uvádí bájné a moudré postavy českého národa – jsou to praotec Čech, Krok, jeho 3 dcery (Kazi, Teta, Libuše), Přemysl Oráč, Lučané a jejich kníže Vlastislav, moravský král Svatopluk a další světci – svatý Václav, svatý Vojtěch..

Příběhů využili další autoři, kronikáři, ale i historik Alois Jirásek. Svými interpretacemi čtyřiatřiceti národních pověstí se pokusil tak oživit nejen příběhy z českého dávnověku a z dob křesťanských, ale i pražské pověsti či prastaré věštby.

Vyberte si sám, kterou osobnost považujete na nejvýznamnější pro naši historii.

V současnosti je ceněna i kněžna Libuše, velká žena se proto stala motivem velké zlaté mince České mincovny o hmotnosti stodukátu.

Upravil/a: annas

Vladyka a majitel Šemíka Horymír.

Tak Bruncvíka mě sebral Pepa25, ale jsou i další, namátkou Rudolf II a vše kolem něj, nebo Jan Sladký Kozina a jiní.

Svatý Václav a blaničtí rytíři.