Pokud jde o původ, každé slovo má jiný původ. .

1. rab kniž. ‘otrok, nevolník’, rabský. Přejato možná z církevní slovanštiny (používáno ve významu ‘služebník boží’), vzhledem k pozdním dokladům od Jungmanna však možná až ze slovenštiny či ruštiny rab.

V češtině. mu odpovídá starší rob tv. z praslovanského. *orbъ tv., jež je příbuzné s gótským arbja ‘dědic’, německým. Arbeit ‘práce’, staroirským orbe ‘dědic’, řeckým orfanós ‘sirotek’, arménským orb tv., staroindickým árbha‘ malý, slabý; dítě’,vše z ie.*orarobh-‘sirotek, dětský otrok či sluha."

V češtině možno srovnat se slovy robě, robit,  robota,  poroba.

2. rabovat, rabování, vyrabovat. Z něm. rauben ‘loupit’, jež souvisí se slovesem rvát; asi i vliv hrabiti.

Raubíř hov. expr. ‘darebák, uličník’ pochází z něm. Räuber ‘loupežník, lupič’ od rauben ‘loupit’

Samozřejmě původ slov podle Rejzkova Etymologického slovníku

Upřesnění odpovědi Jiřího Bohumila.

Sloveso rabovat je původní, kdo raboval, byl hrabiv atd., proto byl nazvaný raubířem.

Upravil/a: annas

Možná ano. Etymologický slovník ale nemám. Soudím podle toho, co většinou dělali vzpourou osvobození otroci a nevolníci. Třeba ti vedení Spartakem, nebo u nás během selských bouří.

Já si spíš myslím, že má pojem rabování souvislost s „raubíři“, vojáky ve středověku, kteří v souvislosti s obsazením dobytých území „rabovali“ majetek civilistů v těchto dobytých územích. A vlastně nejen ve středověku, ale „rabovali“ i někteří vojáci a vojska za 1. a 2. světové války. Jak Němci zlato a historické a kulturní památky v okupovaných státech, tak i potom, v menším měřítku, někteří osvobozenečtí vojáci s postupující frontou.