Má každá víra svou Bibli?

Určitě ne, například indiánská náoboženství nebo obecně přírodní náboženství se nepotřebovali zapisovat a předávali se z generace na generaci a každy je znal protože se silně projevovali v každodenním životě.

Záleží na civilizovanosti oblasti a společnosti, v nichž se dané náboženství vyskytuje. Tzv. přírodní náboženství, která vznikají v dobách než se začalo používat písmo, nebo než do oblasti proniklo od jinud, svá „svatá“ písma nemají. Nebo jsou sepsána ex post. Například lidmi přišlými z jiné kultury (Například evropany v případě mytologie amerindiánské nebo africké – ačli je ovšem v zápalu šíření vlastního světonázoru nezničili.). Dotud se texty předávají pouze ústně.

Slovo Bible, tedy s velkým písmenem, je označení toliko pro soubor textů, které za základ svého světonázoru považují křesťané.

Samozřejmě, že každé takové dílo, a může mít základ v ústní tradici nebo má svého autora, je během času přepisováno, převáděno do novější formy jazyka a upravováno podle aktuálních potřeb. Bývají do něho zapojovány různé pozdější komentáře ke starším textům nebo se přidávájí díla zcela nová.

V případě judaismu je to Tanach (Tóra, Proroci, Spisy) – převzatý i křesťany jako Starý zákon – a Talmud.
Spojením Starého a Nového zákona vzniká Bible. O tom, co do ní patří a co nikoli, se rozhodovalo hlavně ve 4. a 5. století.
V zoroastrismu je to Avesta (Dnes tedy její zbytek).
V oblasti hinduistické kultury jsou významné védy (např. Rgvéd), upanišady, aj.
V buddhismu tuto roli hraje Tripitaka (koš stanov, koš poučení, koš čistého vědění). Ovšem jak se šířil po světě, měnil se v různá mystická náboženství (mahájána, hínajána, lámaismus, čchan apod.) vznikala v každém ze směrů vlastní literatura.
Pro islám je svatou knihou Korán. Doplňují ho sirra, hadísy a sunna. Pro sikhy je to Adi Granth, pro konfuciány Šu-ťing (kniha dokumentů), pro taoisty asi Tao-te-ťing (kniho o cestě Tao a její síle), pro mormony Kniha Mormonova, šintoisté vycházejí z kronik jako je Kodžiki atd. atd.

Dodatek: I v nynější době vznikají různé knihy, které jsou základnem nějaké ideologie. Buď jsou za ni prohlášena díla nějakých „klasiků“ jako v případě tzv. marx-leninismu, nebo si ji napíšou „spasitelé lidstva“ sami jako Hitler, Mao, Kaddáfí nebo Hubbard. Jen bývají méně poetické a rády se tváří například „vědecky“.

Marx a Engels spisy.
Doplňuji:
Je alespoň pravdivá.

Upravil/a: mosoj

Nie písmo sväté je všade na svete,
Lež každá viera má svoj základ v slove.
Slovo, to je prvopočiatok všetkých naúk
Slovo, čo sprevádza ľudstvo, nie však zver,
slovo, to vyrieknutá myšlienka
slovo, vytesané v obrazec
slovo, napísané krvou
slovo, zmáčané potom
to slovo scelené vo vetách,
prenášané vekmi
hudbou, spevom i poémou
to slovo napísané v knihách,
to je viera…
to je prvopočiatok všetkých vier..

Doplňuji:
Každá viera, pokiaľ jej členovia poznajú písmo, dokázala z vekmi prenášanými povesťami, bájami,svätými prikázaniami a pravidlami,vytvoriť z nich svätú knihu, podľa ktorej sa riadila celá ich spoločnosť.

Upravil/a: led