Má člověk jednat správně hned, jak se dozví,že tak je to správně,nebo až to tak cítí v srdci?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Ze zákona máš povinnost poskytnout první pomoc zraněnému. Pokud budeš čekat až to tak pocítíš v srdci, může být pozdě.

Neznalost zákona neomlouvá.
Člověk musí trvale jednat správně bez ohledu na to, jestli se o správném jednání dověděl nebo ho tak cítil.

Pokud máš VLASTNÍ „rozum a srdce“, jednej v souladu s nimi. Na zákon se NEOHLÍŽEJ, je to jen cár papíru sloužící hajzlům k ovládání prasat!!!

Víš, historie by nás měla učit. Byly mnohé zákony, které člověka nabádaly k lecčemus. Zákony proti socialistům, zákony proti protestantům, zákony proti židům, zákony proti homosexuálům atd. atd. …

Není to zase tak dávno, abys nevěděl(a) třeba o koncentračních táborech. Třeba takové skrývání lidí židovského původu byl ZLOČIN! A naopak – zločin nebyl žida v koncentráku zabít!!!

VĚŘ MI, JE LEPŠÍ BÝT CHARAKTERNÍ ZLOČINEC, NEŽ ZÁKONADBALÝ UDAVAČ A JIM PODOBNÁ SORTA LIDÍ!!! Určitě – pokud cítíš srdcem – se ti bude se sebou samou(ým) žít mnohem lépe.

Na závěr jedna rada – hlídej si záda před takovými „zákon respektujícími“ lidmi, jsou to charakteroví ubožáci, od kterých NELZE čekat nic dobrého!!!

A ještě jeden vlastní postřeh – byl jsem svědkem odebírání dítěte sousedce (šel jsem jen kolem). Sousedce totiž nikoliv vlastní vinou či pochybením, ale v důsledku zhovadilých zákonů a úředního šimla přišli odebrat dítě do ústavní péče. Věděl jsem (tak jako zbytek baráku) dost podrobně o co jde. Nebylo to pro mne překvapení, dnes se dějí i horší věci, ale..

Ta scéna, jak nešťastná žena zoufale naříká, pláče, volá o pomoc, zatímco jeden fízl pod bdělým okem sociální pracovnice táhne brečící dítě od matky, přičemž další dva matku zklidňují pendreky…

Nikdy nezapomenu na ten její pohled, který mne prosil o pomoc – a já nic neudělal. Jasně – vše bylo „podle zákona“ a mě se to přeci netýká. Zachoval jsem se jako zbabělé prase. Dnes to vím – no co, dostal bych přes držku, pak paragraf a nejspíš podmínku. Ale určitě by mne ten její pohled nestrašil a nemusel bych ho zahánět, nemusel by mne budit ze sna, nemusel bych se před sebou stydět.

Nevím jestli znáš film „Vyšší princip“, kde profesor před žáky pronese, že: „Z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu NENÍ zločinem!“, tak to JE PRAVDA!! Ano, bylo to tenkrát protizákonné – no a? Především to bylo SPRÁVNÉ a CHVÁLY/OBDIVU­HODNÉ!!! Vražda bonzáka (udavače) je taktéž v konečném důsledku dobrý a prospěšný čin (bez ohledu na to, že je to protizákonné), protože bez charakterových sviní a morálně-duševních mrzáků se normálním lidem bude žít MNOHEM LÉPE!

TOLIK ZA MĚ KE SRAČ*ÁM VYBÍZEJÍCÍM KE SPRÁVNÉMU JEDNÁNÍ DLE ZÁKONA!!!

Človek má jednať správne vždy, keď je to potrebné.
Čo to znamená? Pozrime príklady
1 – obhajca – cíti, že obhajuje vraha, ale jeho povinnosťou je ho obhajovať tak, ako by bol nevinný – tak je to správne
2 – záchranca, hasič – pri požiari cíti hroziaci úraz, má strach zo smrti v ohni, na nejaké city nemá čas, ale napriek tomu sa vrhne do ohňa, aby zachránil úplne cudzieho človeka, zviera, ktorých ani nepozná a nič k nim necíti – tak je to správne
môžte povedať, že je to ich práca, ich povinnosť, ale… je to naozaj len povinnosť?
3 – šofér prudko vybočí z cesty s novým autom, na ktoré šetril celý život, aby nezrazil človeka, zviera, nerozmýšľa nad sebou a následkami, nemá čas pýtať sa svojho srdca na city, ale reaguje, vie, čo má spraviť a spraví to – tak je to správne

Jednej tak, jak to cítíš a nehleď na zákon. Velmi pěkně je to v díle Ubožáci od V. Huga. Hlavní hrdina ukrade chleba, protože jeho děti mají hlad, dostane se na galeje, chce utéct, za pokusy s útěkem se mu prodlouží trest. Pak se stane starostou a pomáhá lidem a zvelebí město. Skrývá svou totožnost, ale nenechá odsoudit nevinného a proto řekne pravdu u soudu. Když se to dozví v jeho městě, všichni ho pomlouvají a policista Javert, který ho celou dobu sleduje, je přesvědčen, že zločinec musí být zavřený.
Kolikrát jsem se setkal s tím, že věci nebyly správné, že jsem to tak necítil. Někdo tě může přesvědčovat, že to tak má být, ale když to necítíš, nepřesvědčí tě nikdo.