Které společenské okolnosti či fenomény by vás přiměly k odchodu z České republiky?

Už nemám.
Kdybych byla mladší, ZCELA ZDRAVÁ (bez omezení v práci = zrak),
tak už jsem někde za horami, i když máme moc krásnou zemi.
Jako důchodce to musím doklepat v rodné zemi 😉
A přát si, abych nepoznala hlad a měla vždy střechu nad hlavou.

Upravil/a: quentos

Dobrá práce či změna režimu

Když je člověk totálně na dně, nemůže si odchodem z republiky pohoršit. Logicky to může být už jenom lepší.

Ty žiješ v představě, že každý nad tím sáhodlouze přemýšlí? Nebo že, co já vím, na tady tý zemi každý nějak lpí??? 🙄🤦‍♀️

Bohatě postačuje, pokud neseženu adekvátní práci. Třeba. 🤷‍♀️ V podstatě je mi jedno, jestli budu tady, v Bundu, co já vím, v Belgii, nebo něco podobného. Všude je „něco“, tady, vo Štátu Bačalandia, v Polsku je výhoda absence nejen jazykové, ale i kulturní bariéry.

Ono se to nezdá, ale i v „pitomém“ Sasku je. Není bůhví jaká, ale je. Můžeš umět jazyk sebelíp a beztak nebudeš rozumět sarkasmu, ironii, atp. Nebo ne za všech okolností.

Vyjeď, zůstaň nebo se vrať. Pak se budeme bavit, co já vím?, až v tom zahraničí strávíš alespoň 5 let? Třeba! 🙄

Do tý doby je to bezpředmětné.

Upravil/a: quentos

Politika. Jinak mi nic nevadí.

Buranství.

Počátkem nového milénia mě právě buranství (pepicí balíci a jejich buranokracie) definitivně přimělo k odchodu z Prahy na Prajzskou! Už to ale pomalu táhne i sem. Děkuju.

Kdybych byl donucen podstoupit „dobrovolnou“ chirurgickou kastraci.

Ťažko odpovedať po rokoch. Ja som neodišla z Českej republiky, pretože tá vtedy ešte ani nejestvovala a keď došlo k rozdeleniu (socialistického a federatívneho) Československa, jednoducho som sa administratívne ocitla mimo svojej rodnej hrude a pre mnohých som sa stala cudzinkou.
Takto podobne sa mnohí na oboch stranách rieky Moravy stali cudzincami vo svojej rodnej vlasti.
Môj odchod zo stovežatej, na východ do krajiny za riekou Morava, zapríčinilo viac okolností. Jednoducho boli sme mladí a láska je mocný čarodej. Tak ako mnohí z nás, dnes vďaka politike „rozdeľ a panuj“ sme zahraničnými návštevníkmi vo svojej rodnej vieske.

Např je dost drastické, že vyrábíme tolik zbraní a nyní má ÉU zbrojit ještě víc. Problém je v tom, že placením daní na tom máš osobní příspěvek. Pro zodpovědné lidi je to opravdu drásající dilema. A nepravostí placených z daní je povíc.
Dále občas člověka vykolejí různé škodlivé zákony a nařízení, ale to se většinou dají zatnout zuby a nějak to přetrpět. Na druhou stranu je tu pořád spousta věcí docela fajn, ledaskde je hůř.