Která historická osobnost má podle vás negativní reputaci neprávem a zasloužila by si očistit jméno?

Emil Hácha

Třeba Ludvík XVI. a Marie Antoinetta . Jestli byl Ludvík tyran, tak Hitler byl podle stejné logiky mohl být světec. Vesměs ideologická démonizace a propaganda (to u takových platí běžně jako Mikuláš II., aj kterých se týkají revoluce, převraty, některé změny). Nebyl tyranem ani charakterově ani jako vladař a samotný systém /forma vlády (přes své nedostatky) nebyla založená na útlaku nebo krutostech.
Nicméně od tohoto pohledu už se pomalu upouští, hlavně odborníky, historiky a těmi co studují třeba VFR, ale nedá se říci, že by to převládalo.
Taky z podobných důvodů se dnes soudí, že ani poslední řísmký král Tarquinius nejspíš nebyl tyran. Ostatně všichni před ním byli velmi ctěni a hlavně jen on byl vykreslován jako zosobněný tyran – nicméně mnozí odborníci se dnes domnívají, že to byla pozdější propaganda a potřeba legitimity nevého režimu. Nicméně je to spekulativní, zde totiž nemáme moc z čeho vycházet, jen z předpokladů.

U nás třeba Habsburkové jako celek – neskutečná démonizace částečně už od obrození/naci­onalismu, a pak hlavně přes propagandu první republiky až po to komunistickou… Přetrvává dodnes. Platí pro spoustu dynastií ve světě – dynastie Čching, Kadžárovci, už zmíněný Ludvík XVI (ale jako celek Bourboni /Kapetovci) nebo Romanovci, Osmané, Hohenzollernové (i císař Vilém II), Savojští, apod.

A pokud z těch kontroverzních, kteří mají opravdu negativní reputaci, tak třeba Nero – který NEBYL skvělým panovníkem, a byl extravagantní v někerých oheldech, ALE nebyl to krutovládce ani zvrhlík, jak jej popisují různé legendy nebo pozdější antické kroniky (a Řím taky nepodpálil). vlastně to byl takový průměrný, obyčejný vladař s kontroverzní (ale nikoli zcela špatnou) osobností, za jehož vlády Řím prosperoval a lid jej miloval; jen jeho reputace se vyvinula v něco monstrózního. Paradoxní je, že jeho jméno je téměř synonymem krutovládce a jeho vláda jako temné a tyranské období antického ŘÍma. Třeba Caligula byl relativně tyranem – alepsoň pro elitu, kterou poměrně trýznil, ale taky jsou jeho činy velmi zveličené. Podobně na římské historiky doplatila i Livia Drusilla a řada jiných.
Takových byla fakt sposuta – po jejich smrti byli posléze očerňováni anebo vymazávání z historie, ať už nástupcemi, elitou nebo jinými. U mnohých platí, že nebyli čistí, ale to jak se vykreslují jako nelítostní tyrani nebo zvrhlíci, to bývá víc než pouhá nadsázka a zveličení, ale mnohdy překopání celé jejich osoby. Též mnozí historikové v historii plnili mnohdy úlohu očerňujícího bulváru nebo sepisovali jen klepy, které předkládali jako faktum (řada napříč časem, ale jmenovitě třeba Saint-Simon, ale jsou i horší, kteří si dali rovnou za cíl pošpinit a zničit různé osobnosti).

Mnoho osobností bylo démonizováno i během války (například Napoleon byl pro Rusy doslova Antikrista, ztělesnění zla, pro křesťany byl Antikrist zase Saladin a podobných příkladů jsou desítky, třeba Kleopatra dostala pořádnou soduuž od Augusta nebo pozděšjích křesťanských autorů). jiní vlivem náboženství a ideologií.

Kromě Nera je nejvíc negativně vnímán snad Jidáš Iškariotský – zde sice nevíme, zda to je zcela oprávněné nebo ne nebo jeslti vůbec žil, nicméně je i dost verzí, které jeho roli a osobu vykládají úplně jinak. Jinak je pro většinu zosobněním zrádce.
Poodbně to bude i s Jezábel a dalšími. Trochu jinak i u osob jako Herodes Veliký nebo Nebukadnesar II. a dalších, kteří byli rozporuplní, ale máme zde hlavně vesměs legendární biblické převyprávění a verze.

Alžběta Báthoryová – známá jako Čachtická paní – většinou je opředena lidovými mýty. Z velké části jde o přehnané legendy. Takových osobností je hodně. A plno takových démonizovaných osob nebo i vladařů, ti mají onu negativní pověst lokálně, ve světěš třeba není tak známá, ale třeba v Asii (Čína, Korea, Japonsko) takových osobností nalezneme opravdu mnoho.

Richard III. — a takových podobných je… Namátkou jen třeba Kateřina Medicejská , Marie Tudorovna , z našeho prostředí rozhodně Boleslav I. – bratrovrah, tyran apod, a přitom jeden z našich nejlepších vládců a de facto skutečný otce vlasti, podobně i třeba Jan Bezzemek, Zikmund Lucemburský, Fridrich Falcký, Václav IV. (těm bývá spíše křivděno), atd.

Pak jsou takové drobné osobnosti, kde je démonizuje nějaké dílo, které se stane populární, ale které se vlastně dost rozchází se skutečnou historickou osobou (jako třeba Antonio Salieri – Puškin a film Amadeus). Pak jej vykreslují jako zrádce, žárlivce, někdy opilce nebo nevěrníka, či zuřivce. Někdy se na pravdě nezakládají vůbec, někdy ano – ale zcela to absolutizují a zveličí. Takových je řada.

Další jsou třeba nepřímé démonizace, jako třeba Lucrezia Borgia – její pověst byla zcela zničena, protože se vezla s reputací rodiny (nicméně v jejím případě jsou to vesměs očernění). Takových je taky víc, kteří se jen vezli díky démonizaci někoho jiného…
Pak jistou formu negativní reputace je nepřesné a špatné vnímání, které je způsobeno omyly, špatnými výklady, některými mýty apod. Třeba typicky cynický a machiavellistický Niccolò Machiavelli. Paradoxně se za machiavellistu označit nedá. Jako " cynika a bezskrupulózního rádce tyranů" je přinejmenším víc než zjenodušené. To už se týká běžných zkreslení a překroucení, kde roli nehraje jen démonizace, ale spíš běžné zjendodušené nebo omyly (jako osvícenští myslitelé coby revolucionáři, pro-republikáni, apod…).

(samozřejmě takové platí i obráceně, alespoň erlativně pro jisté skupiny a kruhy, že jsou některá vražedná monstra vykreslování pozitivně nebo dokonce ctěni, jako Robespierre, Stalin, Mao, apod z tochu lepšího spektra i třeba Kateřina Veliká – osvícená panovnice, a jinak úplná kráva, která zotročila vlastní lid).

Nejhorší je ale vždy idealizace něčeho dobré a démonizace něčeho špatného. Je to totiž snadné a děje se to často. Protože opravdu i na Stalinovi, Hitlerovi a Nacistech obecně, na komunistických režimech atd. se háže hodně špíny, protože je to snadné a nabízí se to. Jenže je pak mnohdy těžké udržet střízlivý pohled a objektivně zhodnotti, co je pravda a co už je přehánění a démonizace. Navíc je tu černobílé vidění až běda; jamile se pokusíš uvést věci na pravou míru, mnoho tě automaticky nařkne z obhajoby těchto zločinců, jejich činů nebo dokonce za přívvržence jejich režimu.

Upravil/a: TEDD¥

Zikmund Lucemburský.

Určitě by se taková osobnost našla, bohužel mnoho materiálu není k dispozici, bylo zničeno nebo ztraceno. Dějiny tvoří vítězové.

Ty negativní reputace jsou jen pro pitomce, kteří historii sice nezažili, ale strašně rádi by soudili veliké osobnosti z ní vzešlé.

Nevím, nestarám se o to. K ničemu mi to není.