Tak vidím, že jsou to „strašně důležité věci, bez kterých nelze žít“.

Teorie jsou jen předpoklady, domněnky, v každé dané době.
Teorie se střídají, mění. Těžko říci zda bude člověk (díky svému pozorování, schopnostem, technice, chápání…), zjistit něco konkrétního (případně kdy).
Člověk má sám se sebou, co dělat, zde, na Zemi.
Některé oblasti vědy, jsou pro jeho život (i mysl, filozofii), celkem zbytné 😉
Rozhodující, pro případná poznání je motivace, pohnutky, cíl.
Aby pak pro stromy, nepřestal vidět les…

„Vědci zjistili, že vesmír není nekonečný. Snaží se zjistit,
co se nachází za ním“
https://www.do­tyk.cz/magazin/ne­konecnost-vesmiru-30000520.html
„Opravdu je vesmír nekonečný? Vědce trápí mnohem zásadnější otázka“:
Říká se, že vesmír je nekonečný. Tato teorie se zakládá na předpokladu, že po Velkém třesku došlo k odmrštění nahromaděné hmoty do ohromných vzdáleností a dodnes k němu dochází, proto se vesmír neustále rozpíná a nikde nekončí. Je tomu ale opravdu tak? A jak velký současný vesmír skutečně je?
https://euroz­pravy.cz/veda-a-technika/veda/234755-opravdu-je-vesmir-nekonecny-vedce-trapi-mnohem-zasadnejsi-otazka
Nekonečný vesmírný prostor. Není to tak trochu plýtvání místem?
Jsme ve vesmíru sami? Slavný americký astronom Carl Sagan s oblibou tvrdíval, že pokud ano, bylo by to neskutečné plýtvání místem.
https://21sto­leti.cz/2024/08/­18/nekonecny-vesmirny-prostor-neni-to-tak-trochu-plytvani-mistem/
Jsme problémová civilizace?
Vědec Přinesl První Skutečný Důkaz Existence…
https://www.y­outube.com/wat­ch?v=NX0UboQFzss

Balada o dělu! 🥱🥱🥱

Jsou dvě možnosti:

1. Nekonečné není nic, nebo
2. nekonečné je všecko.

To druhé se jeví pravděpodobnější. Samozřejmě, nekonečnost není v té podobě býti (Existenz), v jaké věc je.

My víme, že člověk, a vlastně každý živý organismus, je tvořen směsi prvků – vodíku, kyslíku, atd. Ostatně, většina člověka je voda a voda je kyslík a vodík.

Víme, že platí zákon o zachování energie a hmoty. A molekula kyslíku, nebo vodíku, je hmota, protože taková entita, nebo třeba bagr, vypadaj úplně jinak.

Nevíme, co je smrt, nevíme, kdy nastává (máme jenom konsensus, kdy považujeme člověka za mrtvýho), ale docela přesně víme, co se s lidským tělem děje nějakou dobu po tý fysický smrti – ostatně, na tom stojí a padá většina soudní pathologie.

Takže víme, že po smrti se člověk rozloží na jednotlivý prvky. Organicky, anorganicky: rozloží, je to jenom otázka času.

Jestliže se člověk rozloží na jednotlivé prvky, v tomto směru nepřestává existovat (je to to, co jsem tu psal už snad 100×, že hovno jsme, a v hovno se obrátíme), jenom mění podobu. Z jyřýkOvyny bude voda pramenitá, čerstvý povětří (jeho část), atd. Takže ano, i jyřýkOvyna bude jednou užitečná. Nebude to už jyřýkOvyna, bude rozložena na mnoho částí.

Jestli oplýváš dostatečnou kreativní složkou osobnosti, dokážeš si snadno představit, seskládat, jak se ta jyřýkOvyna nekonečně transformuje, a že, vlastně, z ní ani ň nezanikne, nikdy. Tedy nikdy, co víme, co známe. Uznávám, víme prd a známe málo, ale relativně známe dost, abychom tuto skutečnost mohli prohlásit za objektivní factum.

O vesmíru víme prd, vesmír je domněnka. My jsme byli nejdál na Měsíci. Ok, robotický samolet byl na Marsu. Njn, ale to je to samý, jako se bavit o Antarktidě a nejdál dojít do Klingenthalu. Ono když budeš z Trzyniecu a půjdeš tam na Wander, pěšky, tak ono se to nezdá, ale je to dálka, půjdeš tam třeba měsíc, i dýl, tak potom ti to bude připadat jako wow, jako, že jsi došel úplně daleko. No, nedošel. A s vesmírem je to podobný.

Klidně může bejt za Marsem veliký plátno, v něm díry o různým tvaru, za nimi megažárovka a my to nepoznáme (obrazně řečeno).

Nicméně i tak se jeví vysoce pravděpodobné, že dál to je to samý, nebo alespoň hodně podobný, jako u nás – rozuměj na tý cellulární úrovni.

No dobře, ale potom, e ratione materiæ, je to uzavřený kruh. Prostě: Země, včetně atmosféry, atd., je uzavřený (z pohledu vesmíru) mikrovesmír. Můžeš z něho ven, ale hrouda nohu víže (sviňa!), a tak potřebuješ silný motor, atomový palivo a stejně zjistíš, že proporce v tom není, máš drahý vesmírný samolet, drahý atomový palivo, vesmírný šaty, kdesi cosi, doletíš na „usraný“ Měsíc, jsi wow z toho, že tam je taky prach, gravitace a skála, hmm, no – dobrý. Sedneš zpátky do vesmírnýho korábu, doletíš zpátky na Zem a… Co z toho? 😅

Tak je vysoce pravděpodobné, že podobně funguje vesmír. Jasně, jenže: my chceme dojít do Antarktidy, ale nejdál jsme viděli Zwotu – z kopce v Klingenthalu, takže nemáme ani představu, jak je to do tý Antarktidy daleko, a už vůbec netušíme, že dojdeme k veliký vodě, kterou zoveme oceán, a že oceán fakt nepřeplaveš. Jo, ber naše schopnosti, vlastnosti, bez techniky.

Jistěže, můžeš namítnout, že, přeci, máme parníka, tak zatopíme pod kotlem, roztočíme koleso, a pak už je reálný do tý Antarktidy dojít.

Jo, do Antarktidy ano. Ale my nemáme vesmírnýho parníka, naše vesmírný samolety, drahý, pomalý, co žerou atomový palivo, jsou něco, jako bys plaval do Antarktidy v kruhu pro děti, a s rukávkama.

A do tý doby, než budeme mít intergalaktickýho parníka, do tý doby je to debata dokonale o ničem. Máme dost starostí tuna na Zemi, tak – prosím pěkně! 🙄

Modely, které připouští jak teorii Velkého třesku, tak možnost nekonečného vesmíru, se opírají o koncept inflace.

Inflace je kvantově-kosmologická teorie předpokládající období exponenciálně rychlé expanze vesmíru krátce po Velkém třesku. Toto období inflace podle teorie téměř okamžitě „nafouklo“ vesmír z extrémně malého, možná dokonce bodově singulárního stavu, na kosmologickou velikost. Tím bylo vyřešeno několik palčivých problémů standardní kosmologie Velkého třesku, například problém horizontu – to jest neúnosná shoda kosmických parametrů v oblastech vesmíru, které nemohly přijít do vzájemného kontaktu.

To, že vesmír má konečnou stáří díky Velkému třesku, ještě neznamená, že musí být i konečný. Během období inflace se totiž mohl vesmír „nafouknout“ do nekonečné velikosti. Poté by se tedy rozpínal již v nekonečném prostoru.

Tohle je, samozřejmě, nesmírně zjednodušený popis komplexní problematiky, o níž je stále mnoho neznámých. Skutečná povaha, struktura a rozsah vesmíru jsou stále předmětem intenzivního vědeckého zkoumání a existuje mnoho různých teorií a modelů, které se snaží tyto otázky zodpovědět.

Jak řekl Einstein: Lidská hloupost a vesmír jsou nekonečné 🙂